Voňavá a nadýchaná kobliha už dnes už není vzácným a svátečním pečivem, jako tomu bylo kdysi. Ale co se týče domácí přípravy, řada lidí má výrobu koblih spojenou s představou náročného a pracného postupu, popřípadě s obavou z plnění. V takovém případě rozhodně doporučujeme vyzkoušet dnešní recept.
Smažené koblihy historicky neodmyslitelně patří k masopustnímu období. A nejde zdaleka jen českou záležitost. Hodování před postní dobou se slaví napříč Evropou a koblihy jsou podobnou tradicí v mnoha zemích, i když se jmenují jinak. Patří k vydatným dobrotám masopustu, jehož původním smyslem i praktickým významem bylo spotřebovat tuky, vejce a cukr před přísným čtyřicetidenním předvelikonočním půstem, ale i před koncem zimy. Tehdejší sváteční jídla můžeme mít dnes denně, ale kdysi byla určená jen pro velmi důležité příležitosti: během dnů masopustu, o Velikonocích, o letním slunovratu nebo na konci hospodářského roku. Masopustní koblihy symbolizovaly slunce, hojnost a konec zimy. Byla jim dokonce přisuzována i magická síla. Nejstarší zmínka o koblihách pojídaných o masopustu v Čechách pochází již ze 13. století. Masopustní kobliha je údajně jediným pokrmem, který se již v té době rozšířil po celé zemi coby neodmyslitelný a opravdový masopustní chod.
Jedna z rakouských legend sice tvrdí, že koblihu, jakou známe dnes, vynalezla vídeňská pekařka Cäcilie Krapf v roce 1690, ale „moderní“ koblihy jsou ve skutečnosti mnohem starší a písemně zaznamenané skutečně již od 13. století. V roce 1486 jsou „pekaři koblih“ zmíněni ve vídeňských kulinářských předpisech. Mezi zajímavosti o koblihách patří zmínka, že na dvoře císaře Karla VI. (vládl v letech 1711 až 1740) se konal pouťový karneval a soutěž ve střelbě na koblihy. V 18. století šlo o drahé pečivo, vzhledem k tomu, že plněné koblihy stály dva krejcary za kus a neplněné jeden krejcar (stavební dělník si tehdy vydělával maximálně 15 krejcarů denně). A jak je to s koblihami v jiných evropských státech? Polské pączki jsou našim koblihám nejbližší. Německo (resp. Bavorsko) a Rakousko mají své Krapfen. Ve Slovinsku a Chorvatskunarazíte na krofe, v Itálii jsou oblíbené bomboloni, měkké koblihy s krémem nebo čokoládou. Dnes jsou koblihy celkem běžným pečivem, které si můžeme denně zakoupit. Ale domácí jsou přece jen něco jiného! Vyzkoušet můžete třeba dnešní maminčiny koblihypodle Tooprecepty.cz.
Mléko lehce ohřejeme. Přidáme lžíci cukru, všechno droždí a vidličkou rozšleháme. Na teplém místě necháme vzejít kvásek. Žloutky rozšleháme s máslem a cukrem. Mouky se solí prosejeme do mísy. Uděláme důlek, nastrouháme do něj citronovou kůru a přidáme žloutkovou směs. Nakonec vmícháme vzešlý kvásek a vypracujeme hladké těsto. Na teplém místě necháme asi hodinu kynout. Jednou propracujeme a dáme kynout ještě na půl hodiny. Vykynuté těsto vyklopíme na vál. Vyválíme plát asi 1,5 cm silný. Z plátu těsta vykrajujeme koblihy, které necháme ještě chvíli nakynout. Doprostřed prstem uděláme důlek. Vložíme do rozehřátého oleje důlkem dospod. Smažíme v rozpáleném oleji asi 2 minuty z každé strany. Hotové koblihy dáme okapat na papírový ubrousek a necháme vychladnout. Vychladlé koblihy plníme libovolnou marmeládou a pocukrujeme.
Marianne Talk s aditkoložkou Monikou Plocovou: Závislost nemusí začít jen alkoholem, ale třeba i opalovaním
