Topinka: fenomén z tvrdnoucího krajíce
Topinka patří v české kuchyni mezi nejstarší a nejjednodušší pokrmy. Primárně jistě vznikla jako způsob, jak zužitkovat starý a tvrdnoucí chléb. Smažení staršího chleba na sádle bylo typické pro chudší lidi, kterým tento postup nejen dodal potřebnou energii, ale také vylepšil monotónní jídelníček. Ale těžko lze nazvat topinku „jídlem chudých“, protože obliba takto upraveného chleba nemá od samého počátku žádné „ekonomické“ hranice. Slavný český kronikář Kosmas, který žil na přelomu 11. a 12. století, například popisuje snídani olomouckého biskupa: „…napůl snědený sýr, trochu kmínu a cibule a kousek topinky…“ To naznačuje, že opečený chléb byl běžnou součástí stravy napříč společenskými vrstvami. O topince se zmiňuje také Magdalena Dobromila Rettigová, slavná česká autorka kuchařek z 18. a 19. století. V jejím slavném díle jde ovšem o mnohem propracovanější topinku postní. Topinka je fenomenální „vynález“ a radost pro kuchařskou fantazii. Skvělá je i pouze potřená česnekem a osolená. Ale také se k ní hodí bezpočet různých obloh a přísad, od masa až po grilovanou zeleninu.