Herečka Sabina Rojková: Při dabování hororů se ve studiu bojím

Sabina Rojková, kterou můžete aktuálně vidět například v seriálu Ordinace v růžové zahradě, patří k herečkám, které vypadají velice mladistvě – ve srovnání s fotografiemi před deseti lety a dnes byste téměř nepoznali rozdíl. „Když jsem byla mladší, tak mi trochu vadilo, když mi všichni říkali, že vypadám mladě. Čím víc se blížím třicítce, tím víc se mi to líbí. Musím dát za pravdu všem, co mi říkali, že za to jednou budu ráda. Nemyslím si ale, že by se to odrazilo ve výběru rolí, které dostávám. Za ty roky jsem měla spoustu příležitostí hrát i odlišné charaktery, než nabízí můj dětský obličej. Režiséři ve mně naštěstí vidí víc, za což jsem moc ráda. Takže já si nestěžuji,“ říká se smíchem.

Herci musí být odolní

Často se mluví o tlaku, který je v Hollywoodu vyvíjen na herečky, aby vypadaly mladě a atraktivně. Podle Sabiny to ale nedává smysl. „Herectví je přeci o tom, že každý musí být jiný. My ztvárňujeme životy reálných lidí, kteří jsou různí. Aby vypadaly všechny herečky stejně, mi nedává smysl. V Česku jsou herci různých typů i tvarů a jde o to, co člověk vyzařuje a jak hraje,“ konstatuje herečka. Zároveň komentuje i neustálé posuzování vzhledu slavných osobností. „Tyhle typy komentářů podle mě vůbec nestojí za povšimnutí. Když se člověk rozhodne, že bude veřejně známá osoba, zkrátka musí počítat s tím, že ho lidi budou komentovat a musí proti tomu být odolný. Ale nevím, proč mají lidi takovou potřebu neustále komentovat něčí vzhled.“

Julie se mnou dospěla

Před deseti lety mělo v Divadle na Vinohradech premiéru představení Romeo a Julie, v němž Sabina Rojková od samého začátku hraje hlavní roli. Důvodů, proč je právě o něj stále takový zájem, je podle herečky mnoho. Jako první však s nadsázkou uvedla Marka Lamboru v roli Romea. „Marek je pohledný a úspěšný, takže slečny se na něj rády chodí dívat. Určitě je to ale také hodně o štěstí, že právě tahle hra se lidem tolik líbí a že na něj přijdou třeba po patnácté,“ říká Sabina Rojková. „Možnost hrát jednu roli tolik let vnímám jako štěstí. Role Julie se mnou dospívala. Začínala jsem, když jsem byla podobně stará jako ona a taky jsem ji tak emočně vnímala. S věkem se snažím do ní vložit i vnitřní odvahu, kterou Julie zkrátka musí mít. A to můžu právě až teď, když jsem starší – tehdy jsem to ve svém hereckém rejstříku neměla.“ 

Na každé generaci se mi líbí něco jiného

Podle generačních tabulek je Sabina Rojková přesně na rozmezí mileniálů a generace Z. Sama přiznává, že je ráda, že vyrůstala v době, kdy se techonologie teprve rozvíjely a že ještě zažila dětství venku. „I dnes inklinuji k tomu být víc v přírodě a méně se věnovat mobilům a notebookům. Na druhou stranu generace Z řeší spoustu důležitých témat, která jsou pro mileniály tabu. Líbí se mi, že tahle generace je hlasitější a že mluví o pocitech, o tom, jaké chování vůči nám je už za hranou a co si k nám kdo může dovolit. Na každé generaci se mi tedy líbí něco,“ konstatuje.

Někdy potřebuji být sama se sebou

Přestože si lidi obecně myslí, že herci musejí být automaticky extroverti, ne vždy tomu tak je. Sabina dospěla k názoru, že čím je starší, tím je větší introvert. „Už potřebuji víc klidu a odpočinku. V práci se člověk tak vydá, že mu pak moc energie nezbývá. Ale jsou dny, kdy jsem extrémně extrovertní, především před lidmi, kterým věřím,“ říká Sabina a přiznává, že potřebuje samotu. „Dřív jsem to neuměla, ale dnes si v diáři nechávám volná políčka na to, abych byla sama. Vůbec nemám problém být sama se sebou a vyhovuje mi to. Podle mě je samota základem každého dobrého vztahu. Člověk si musí umět sám srovnat myšlenky, zjistí, co sám opravdu chce a potřebuje.“

Když dabuji horor, tak se ve studiu bojím

Sabina Rojková je také vyhledávanou dabérkou. „Často se stane, že se mě někdo zeptá, jestli jsem dabovala ten a ten projekt a já nevím. Dokonce se mi nedávno stalo, že jsem se na něco dívala a najednou jsem poznala tu postavu a až zpětně jsem si uvědomila, že jsem ji vlastně dabovala. Skoro každý den dabuji třeba čtyři projekty. To si člověk zkrátka nezapamatuje,“ vypráví Sabina. Dále se nám svěřila s tím, jaké to je hrát nebo dabovat horor. „Dabovala jsem například V zajetí démonů, Annabelle nebo To, což jsou šílené horory. A já se ve studiu bála. I když jsem věděla, že za sklem je režisér i zvukař, stejně jsem se bála,“ vzpomíná.

A čeho se nejvíc bojí v reálném životě? „Ztráty blízkých. Každý člověk bohužel takové myšlenky v hlavě má. Věci, které nemůžete ovlivnit, jsou děsivé. Pak jsou ale takové ze kterých má člověk strach zbytečně. U nich se snažím vždy říkat, že to bude zkušenost, která mě posune dál,“ říká  na závěr našeho rozhovoru herečka Sabina Rojková.