Vagína, vulva nebo úplně jinak? Či snad raději vůbec nijak? Způsob, jakým mluvíme my ženy o svých intimních partiích, není jen jazyková drobnost. Může podle odborníků odrážet naši sexualitu, vztah k tělu i to, jak moc jsme samy se sebou v pohodě.
O sexualitě se dnes mluví víc než dřív. Máme podcasty, instagramové účty, seriály, otevřeně o ní hovoříme nejen u vína. Přesto existuje jedna oblast, kolem které pořád tak trochu našlapujeme po špičkách – vlastní genitálie. Ani ne tak po fyzické stránce, ale jazykově. Jakmile je máme pojmenovat, často se začneme smát, šeptat nebo hledat náhradní výrazy.
Ženské genitálie, o kterých se nemluví
Výzkumy dlouhodobě ukazují, že mluvení o ženských genitáliích bylo po staletí společenské tabu. Řada kultur používala pro ženské genitálie buď výrazy odborné, nejčastěji latinské, případně eufemismy, zdrobněliny a nebo slova vulgární. „Ženské genitálie tak často zůstávaly ignorované nebo nepojmenované a řada slov, která je měla vyjádřit, měla snahu zjemnit to, co se považovalo za nevhodné nebo nepohodlné. Mužské tělo se v jazyce objevovalo otevřeněji, protože představovalo symbol,“ vysvětluje sexuolog Luděk Fiala.
Humor jako obrana
Když je něco tabu, na pomoc přichází často právě humor. Smích uvolňuje napětí a dělá nepříjemná témata snesitelnějšími. I proto je jazyk kolem vulvy plný vtípků, zdrobnělin a nadsázky. Smějeme se, protože se trochu stydíme. A stydíme se, protože jsme se to tak naučily. Podle studií humor funguje jako ochranný štít. Udržuje téma na povrchu, aby se nemuselo jít hlouběji. Místo abychom mluvily o potěšení, těle a potřebách, zůstáváme u roztomilých slovíček, která sexualitu trochu infantilizují. Je to přece bezpečné. Osvobozující ale ne.
Neznamená to, že by s vámi bylo něco špatně, spíš to ukazuje, jak hluboko je ve vás zakořeněná kulturní výchova k sexu a studu. „Odborník by řekl, že když je ženě čtyřicet a pořád mluví o pipince, není to roztomilé, ale vnímáme to jako jazykový ekvivalent plyšáka schovaného ve skříni. A mnohdy to může dokonce znamenat, zda není nutné se zamyslet nad konzultací u sexuologa či psychoterapeuta. A ještě jeden pohled na nejčastější název ženského genitálu. Víte jaký? Žádný. Pouze mlčení, a to vlastně mluví za vše,“ dodává sexuolog Fiala.
Vulgární slova nejsou na překážku
Když se ale ženy vzdaly eufemismů a začaly používat v sexuálním kontextu otevřenější a vulgární výrazy (vy víte, které), bylo s tím spojené větší potěšení, častější orgasmy a silnější touha po orálním sexu. Ne proto, že by „sprostá“ slova byla magická, ale proto, že signalizují uvolněnost, hravost a absenci sebekontroly. Když se přestaneme hlídat, co se smí říkat, často se přestaneme hlídat i v tom, co smíme cítit. Jazyk se tak stává součástí erotiky – ne jako scénář, ale jako atmosféra, ve které se můžeme cítit víc přítomné a uvolněné.
Zajímavé je, že ženy, které používají anatomicky přesné názvy, často vykazují zdravější vztah k vlastnímu tělu. Nezní to sexy, ale má to logiku. Když dokážeme své tělo pojmenovat bez studu a bez legrace, bereme ho jako přirozenou součást sebe. Ne jako něco, co je potřeba maskovat, zlehčovat nebo obcházet. Používání správných názvů má navíc praktický rozměr – usnadňuje komunikaci o zdraví, potížích i potěšení. A hlavně normalizuje fakt, že ženské genitálie nejsou tabu, ale tělo.
Zdroje: Autorský text, PsychoPost, The Guardian, Self, Evvy, Bodyandsoul
Marianne Talk s Beatou Rajskou: Co nám v oblékání nejvíc ubližuje a jak to zachránit
