Únava, nechutenství nebo pocit, že poslední dobou nemáte na nic sílu. Většina z nás podobné potíže připisuje stresu, práci nebo nekonečnému kolotoči povinností. Jenže někdy může být na vině něco úplně jiného. Světový den boje proti žloutence, který připadá na 28. července, připomíná, že některá onemocnění jater dokážou zůstávat dlouhé roky téměř neviditelná.
„Asi bych se měla konečně pořádně vyspat.“ To byla věta, kterou Jana opakovala snad při každém setkání. Nebyla nemocná. Jen unavená. Přestala chodit cvičit, protože na to neměla energii. Odpoledne si musela dát kávu navíc, večer usínala na gauči ještě před začátkem filmu. Když se přidalo nechutenství a občasný nepříjemný tlak pod pravým žebrem, opět to přičetla stresu. Na preventivní prohlídku šla vlastně jen proto, že už ji několik měsíců odkládala.
Krevní testy ukázaly zvýšené jaterní hodnoty. Nakonec se ukázalo, že příčina nebyla nijak dramatická a všechno dobře dopadlo. Lékař jí ale během vyšetření řekl větu, která jí utkvěla v hlavě: „Kdyby šlo o některé typy virové hepatitidy, vůbec byste o nich nemusela vědět.“ Právě to je možná největší paradox onemocnění jater. Často nebolí. Nehlásí se dramatickými příznaky. A člověk mezitím dál žije v přesvědčení, že potřebuje jen víkend bez povinností nebo o pár hodin spánku navíc.
Když se řekne žloutenka, většina z nás si vybaví zažloutlé bělmo očí nebo dětské infekční oddělení. Říkat ale všem hepatitidám jednoduše žloutenka je trochu podobné, jako označit všechna vína jedním slovem. Na první pohled to zní jednoduše, jenže rozdílů je mezi nimi víc, než se zdá. Hepatitida A bývá takový cestovatel. Nejčastěji se šíří tam, kde hygiena nedrží úplně pevně otěže – přes jídlo nebo vodu. Člověka sice umí pořádně potrápit, ale většinou zase odejde. Hepatitidy B a C jsou mnohem nenápadnější. Do těla se dostávají hlavně krví, v případě typu B také při nechráněném sexu. A pak dokážou být až podezřele tiché. Klidně si v organismu „bydlí“ dlouhé roky, zatímco my jejich nenápadné signály přisuzujeme stresu, únavě nebo hektickému životu.
První signály bývají záludné
Největší záludnost? První signály bývají až překvapivě nenápadné. Žádná vysoká horečka ani bolest, která by člověka donutila okamžitě vyhledat lékaře. Místo toho přichází dlouhodobá únava, která neustupuje ani po odpočinku. Někdo ztratí chuť k jídlu, jinému bývá často nevolno nebo si všimne, že ho pobolívají svaly a klouby. Objevit se může také tlak či tupá bolest pod pravým žeberním obloukem, kde jsou uložena játra. Teprve později se u části nemocných objeví příznaky, které si se žloutenkou spojujeme nejčastěji – zežloutnutí kůže a očního bělma, tmavá moč nebo naopak nezvykle světlá stolice. Jenže právě na tyto projevy se nelze spoléhat. U chronické hepatitidy B nebo C se totiž vůbec objevit nemusí.
Možná si říkáte, že se vás podobné onemocnění netýká. Jenže ne každý, komu lékaři virovou hepatitidu diagnostikují, odpovídá představě „rizikového pacienta“. Možná jste podstoupili před desítkami let krevní transfúzi, nebo jste si ve dvaceti nechali udělat tetování na dovolené, aniž byste řešili, jestli je všechno dokonale sterilní. Anebo jste se mohli s virem setkat při zdravotnickém zákroku v zahraničí. V případě žloutenky typu B hraje roli i nechráněný sex. Nejde asi o to začít zpětně pátrat po každé životní epizodě nebo se zbytečně stresovat. Pokud vám ale hlavou problesklo nenápadné „co když…“, stojí za to zmínit se o tom svému praktikovi. Odpověď často přinese obyčejný odběr krve.
Nákupní tipy
reklama
Očkování i moderní léčba mění pravidla hry
Když se mluví o virové hepatitidě, není důvod propadat panice. Medicína ušla za poslední roky obrovský kus cesty. Je fajn vědět, že v případě virových hepatitid nejsou zprávy jen varovné. Proti typům A a B existuje očkování. To proti hepatitidě B dostává většina z nás už v dětství, očkování proti typu A se zase často doporučuje, pokud se chystáte vyrazit do vzdálenějších koutů světa nebo máte vyšší riziko nákazy. A co hepatitida C? Na tu sice vakcína zatím neexistuje, ale léčba udělala doslova skok vpřed. Zatímco dříve znamenala dlouhé měsíce nejistoty, dnes se ve většině případů podaří virus z těla úplně odstranit. Ani u hepatitidy B už diagnóza neznamená, že jsou játra bez šance. Moderní léčba dokáže nemoc dlouhodobě držet na uzdě, takže lidé mohou žít plnohodnotný život a riziko vážného poškození jater je výrazně nižší.
Zdroje: Autorský text, Mayo Clinic, SZÚ, MZ ČR, Women´s Health, Health.com, Real Simple
Kadeřník hvězd Michal Zapoměl: Ochrnul a zázračně se uzdravil
