Jedna z věcí, kterou si v životě nevyberete, je, jakého pohlaví se narodíte. Podle mě je to hned za nemožností výběru vlastního jména další nepříjemný fakt, se kterým rozehráváte hru zvanou život, píše ve fejetonu pro časopis Marianne grafička a občasná pisatelka Monika Majarová.
Proč nepříjemný? Ženy, přemýšlely jste někdy o tom, jaké by to bylo být mužem? Já docela často. Většinou v situacích, kdy na konkrétním případu vidím, že to ti chlapi prostě mají v mnoha věcech jednodušší.
Můžeme začít hned po probuzení. Většina žen vstane, jde do koupelny, vyčistí si zuby, provede několikafázovou skincare, umyje a vyfouká si vlasy a namaluje se. Může to trvat půl hodiny, ale taky hodinu a půl. Jistě, nemusíme to dělat, ale říct „nikdo nás k tomu nenutí“ taky nejde. Existuje tu totiž cosi, čemu se říká společenské očekávání.
Následuje „chvilka u skříně“, která se může protáhnout klidně až na dvě hodiny. Záleží na mnoha faktorech, třeba na tom, v jaké fázi cyklu se nacházíme, tedy jak krásné (nebo naopak) si připadáme v závislosti na nafouklém břiše a hladině hormonů.
Sečteno podtrženo může příprava ženy na nový den trvat cokoli mezi hodinou a celým dopolednem, přičemž čím víc času máme, tím to trvá déle, což ovšem vůbec nekoreluje s naší spokojeností s výsledkem, která může nejvyšší hladiny dosahovat naopak tehdy, když máme na přípravu pět minut.
A teď se podívejme na ráno muže. Ten vstane, vyčistí si zuby, opláchne si obličej a jde. Co by se obtěžoval s krémy, vrásky přece jen zvyšují jeho sex-appeal! Ve skříni si vezme džíny a triko – a je hotovo. Trvalo to deset minut.
O večerní rutině už asi ani psát nemusím, zase vyhráváme co do počtu minut strávených v koupelně my ženy. A jak to leze do peněz! I kdybychom nechodily na manikúru, pedikúru, do fitka a ke kadeřnici, výdajům za menstruační pomůcky, všechny ty krémy a prostředky na depilaci se nevyhneme. Bože, kolik času už jsem v životě promarnila holením, depilací a při jiných podobných mučicích technikách! Muži nic neřeší, chlupy jsou na nich prý sexy. A když se objeví první šedivé vlasy, začínáme většinou panikařit, protože zatímco u mužů jsou šediny opět údajně přitažlivé, žena se šedinami je maximálně „originální“, „odvážná“ nebo „nezávislá“ – sexy o ní řekne málokdo.
Co se týče duševního zdraví, jsou to zase ženy, které častěji vyhledávají terapii (a platí za ni velké peníze). Nezřídka tam chodí proto, že jejich partner „něco takovýho nepotřebuje“, protože „přece není blázen“, a kdyby náhodou měl nějaký problém, vyřeší to pár piv s kamarády. Tak určitě!
Vždyť my si ani v klidu nemůžeme dojít na záchod! Čekáme v nesmyslně dlouhých frontách na dámské WC kdekoli, kam se vydáme. Proč se pro ženy nestaví dvakrát více kabinek? Samé otázky.
Téma láska a rozchody snad ani nebudu načínat. Ještě půl roku po rozchodu přemítáme, proč nás ten Pepík taky tak nemiloval, zatímco Pepík už na Tinderu loví pátou oběť. Zdá se to jen mně, nebo je být ženou prostě výzva? Pokud si tento článek právě čte nějaký muž a nesouhlasí se mnou, budu ráda, když mi dá vědět na e-mail: [email protected]. Nejdůležitější nakonec ale stejně je to, že ať jste žena, nebo muž, nebo kdokoli jiný, důležité je, jestli jste šťastní. A já jako žena vlastně šťastná jsem. Mám ráda své nálady i celulitidu a stavy, kdy jsem po rozchodu schopna jen brečet a koukat na romantické komedie. Nicméně být mužem bych si někdy ráda zkusila. Tak třeba v příštím životě.
Článek vyšel v časopisu Marianne, redakčně upraveno
Fejeton vyšel pod původním titulkem Být tak mužem! v časopise Marianne číslo 12/2024. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.
autorský text
