Přejít k hlavnímu obsahu
Marianne Bydlení Objednat >
Marianne Venkov & styl Objednat >
Životní styl

Nepřestanou, dokud nezískají, co chtějí: svobodu. O životě íránských bojovnic

Info ikona
Demonstrace na podporu íránských žen

Smrt Mashy Amini vyvolala celosvětovou vlnu odporu vůči náboženskému totalitarismu v Íránu, který se výrazně podílí na státní genderové diskriminaci. Pravdou je, že toto nastavení utlačující ženy trvá od islámské revoluce, je tak více jak čtyřicet let staré. Bylo však očividně nutné překročit hranici života a smrti, aby se toto téma začalo brát vážně. My pro vás máme, jak to všechno začalo a jak situace vypadá teď.

Tereza Čaladi | 12. 10. 2022

Svět si myslí, že tyto protesty se týkají hidžábu, ale není tomu tak. Ženy v Íránu mají mnohem větší problémy než závoj. Vláda nám nedovoluje jít na potrat, nemůžeme opustit zemi bez svolení našich manželů nebo otců, nemáme právo vstupovat na stadiony a pokud muž zabije svou dceru, bude odsouzen jen na pár let, protože zákon nechrání ženy, “ svěřila se serveru El País třiatřicetiletá novinářka Yasaman Khleghia, která mnoho let pracovala pro Shargh, přední íránské reformní noviny. Ze země odešla před dvěma lety do exilu do Kanady, jelikož kritizovala vládu a bála se o svůj život.

V Íránu se protestuje již přes 40 let. Konkrétně od roku 1979, kdy došlo k pádu monarchie a byl nastolen islámský stát postavený na právu šaría. Tato proměna vedla k tomu, že pokroky v právech íránských žen byly prakticky přes noc zatraceny. Do té doby se mohly ženy oblékat, jak chtěly, směly navštěvovat sportovní akce, byly podporovány ve vzdělávání a měly dokonce možnost volit a být zvoleny do parlamentu. To vše se po islámské revoluci změnilo. Skromná práva, kterých ženy do té doby dosáhly, byla zrušena a zavedena nová.

Postupně byly přijaty zákony zakazující západní oblečení a požadující, aby ženy zůstaly na veřejnosti zcela zakryty tradičním islámským hidžábem (nesměl jim být vidět ani pramínek vlasů). Byl obnoven islámský zákon, který povoloval trestat cizoložství žen ukamenováním. Byla zavedena očividná segregace pohlaví (nejenom že ženy musely začít povinně nosit hidžáb, mají ze zákona povinnost sedět ve veřejné dopravě vzadu, jelikož místa vepředu jsou určena mužům, a svědectví žen bylo právně sníženo na polovinu svědectví muže). A byl snížen věk „žen“ pro vdavky na 9 let (v 90. letech změněno na 13 let). Mimo to byly zavřeny všechny školky, které dle autorit měly za cíl připravit děti o mateřskou lásku. Tudíž zaměstnané ženy byly hromadně propouštěny a povzbuzovány k domácím povinnostem, péči o děti a manžely. Celkově začaly být odrazovány od profesního života a budování kariéry. Tyto nařízení jsou přitom naprosto udivující, zvážíte-li, že se jedná o zemi, která má jednu z největších ekonomik ve Středním východě.

Omezení se logicky mnoha ženám nelíbila, a tak začaly pořádat demonstrace. Když nefungovaly, některé z žen začaly nosit hidžáb v odvážných barvách. Později některé ženy začaly chodit dokonce bez něj (i když tak riskovaly, že na ně bude vylitá kyselina nebo že budou bity, bičovány, zatčeny, pokutovány, ponižovány nebo propuštěny z práce). To odstartovala v roce 2014 novinářka Masih Alinejad, která v té době žila v Londýně a která si udělala selfie bez závoje a nasdílela ho na svém Facebooku. Poté nasdílela fotku ze svého rodného města v Íránu, opět bez šátku, se slovy, „věřím, že vy to dokážete také“. Začalo jí chodit mnoho fotek žen bez hidžábu do zpráv, proto vytvořila stránku na Facebooku (pod záštitou Lékařů bez hranic díky čemuž ji bezpečnostní síly nemohly narušit) My Stealthy Freedom (Moje tajná svoboda). V roce 2017 byla spuštěna již offline kampaň Bílé středy. V tento den ženy nosily bílé šátky, které pak sundaly a vyfotily se. Jejich příznivci nosili bílá trička či náramky. V reakci na to režim zintenzivnil své represe a ženy, které se odmítly zahalit na veřejnosti, trestal pokutami, 72 ranami bičem a tresty odnětí svobody v rozmezí od 2 měsíců do 1 roku. Ženy to však nezastavilo. Později začaly také natáčet obtěžování a útoky, kterým byly vystaveny za to, že odmítaly nosit hidžáb nebo prostě proto, že jsou ženami. Přestože se fotky a videa dostávaly do povědomí veřejnosti na celém světě, neměly výrazné dopady. To se ovšem změnilo letos v září.

Nová vlna demonstrací

Dne 16. září 2022 totiž v nemocnici v Teheránu zemřela dvaadvacetiletá Íránka jménem Masha Amini po zadržení policí kvůli tomu, že měla hidžáb nasazený příliš volně. Do nemocnice byla převezena poté, co na policejní stanici měla údajně srdeční selhání a upadla do kómatu. Podle žen, se kterými byla zatčena, ale byla policií brutálně zbita a podlehla zraněním. Její smrt vyvolala novou vlnu protestů, která se stala virální. Ženy si na veřejnosti sundávají své hidžáby a pálí je, studentky je odmítají nosit ve škole či ženy na celém světě si stříhají vlasy, aby uctily oběť Amini. Riskují tak přitom nejen pouze svobodu, ale i své životy. Dne 23. září zemřela podle Amnesty International v důsledku zbití policejními obušky Sarina Esmailzadeh. A není jedinou. Údajně se jedná o desítky obětí a stovky zatčení.

Ženy si ale vzájemně dodávají odvahu a jsou odhodlány svůj svět tentokrát změnit. „Ze začátku jsem se trochu bála, ale když jsem viděla, že na ulicích je tolik žen, dodalo mi to odvahu pokračovat,“ řekla Guardienu veteránka z protestních hnutí, které je něco přes 40 let.

Info ikona
Bojovnice za práva íránských žen

K tomu všemu dochází pod heslem „žena, život, svoboda“, které oslavuje vše, co ideologie islámského režimu popírá. A odpůrkyně a odpůrci režimu jsou pevně rozhodnuti, že neustoupí. Nespravedlivé zákony podle nich totiž vyžadují občanskou neposlušnost. A oni je nehodlají dále trpět.

Budeme pokračovat, dokud nezabijí každého z nás,“ popsala Guardianu jedna z demonstrantek. „Minulou noc na nás stříleli slzný plyn, pálily mě oči, celou noc jsem nemohla spát. Ale i tak jsem další večer vyšla ven, i se slzami a bolestí v očích,“ dodala.

Mohlo by se vám líbit
Zdroj článku