Rakovina samozřejmě nevznikne jen kvůli tomu, že si dáte k obědu řízek s kaší. Velkou roli hraje genetika, prostředí i celkový životní styl. Některé potraviny ale skutečně můžou zvyšovat riziko některých typů nádorů, hlavně když je jíme až moc často. Neznamená to, že si je už nikdy nedáte – ale ubrat z talíře byste je mohli.
Upřímně? Ne všichni máme jídelníček jako z učebnice zdravé výživy. Jednou je to rychlovka k večeři z lednice, kterou jen ohřejeme v mikrovlnce, jindy chipsy k seriálu nebo víno s kamarádkou. To je ale úplně normální. Odborníci však stále častěji upozorňují na to, že některé potraviny bychom si měli dopřávat opravdu jen s mírou. Ne proto, že by byly „jedovaté“, ale protože jejich dlouhodobá a častá konzumace může zvyšovat šanci, že onemocníte rakovinou. Některé z nich znáte, jiné jsou méně známé, přesto můžou být potenciálně nebezpečné.
Neznamená to, že jeden párek rovná se rakovina. Ale jde o dlouhodobé a pravidelné nadšení z párků. Každý den na talíř prostě nepatří. Důvodem jsou mimo jiné látky, které se používají při zpracování masa nebo při uzení. Ty v těle můžou vytvářet sloučeniny, které poškozují buňky.
A některé z nich produkují látky zvané mykotoxiny (zejména aflatoxiny), které jsou spojovány hlavně s rakovinou jater. Pokud tedy otevřete zapomenutou rýži a zdá se vám, že trochu zvláštně voní, raději ji vyhoďte do koše. Praktické pravidlo pro rýži? Sucho a ideálně v uzavřené nádobě. No a pokud si nepamatujete, kdy jste ji kupovali – možná je čas na malý restart vaší spíže.
Důvod je poměrně zajímavý. Při tradičním nakládání, zvlášť když je hodně soli a fermentace probíhá delší dobu, mohou vznikat sloučeniny zvané nitrosaminy. Ty patří mezi karcinogenní látky. Než ale začnete vyhazovat všechny naložené okurky, vezměte si spíše k srdci jednoduchou radu. Důležité je množství. Riziko je spíše u lidí, kteří jedí nakládanou zeleninu každý den. Jedna, dvě kyselé okurky k řízku nevadí.
Zdroje: Autorský text, PubMed, Apollo Hospitals, BBC, Healthline, Harvard, Women’s Health
Miss World Taťána Kuchařová: Kdo ji v životě podržel, když jí bylo nejhůř?