Zapomínat je normální i v mladém věku. Terapeut radí, jak zabránit výpadkům paměti a proč nespoléhat jen na hlavu

„Zapomínání není slabost paměti, ale běžný provoz mozku,“ vysvětluje terapeut Pavel Vacek a pokračuje: „Paměť není archiv, který ukládá všechno. Je to systém, který neustále třídí a vyhazuje. Když si něco zapíšete, nepodvádíte sami sebe – naopak spolupracujete s tím, jak mozek funguje.“ Je tedy v pořádku, že si pamatujete pouze základní význam přečteného, nebo pocit, jaký ve vás vyvolaly daný film, kniha, ale už ne přesný děj či repliky. Hlava se tak automaticky chrání před přetížením.

Na věku nezáleží

Zapomínání je běžné i v mladším věku, může být důsledkem nepozornosti. Pokud jsme zahlcení nejrůznějšími vlivy, nebo ve stresu, je zcela pochopitelné, že se ztrácí pozornost. Nesoustředíte se na danou situaci/ úkol, mozek jede na jakéhosi autopilota a nemá kapacitu rozlišovat detaily. Poslední zbytky soustředění vloží do „obyčejného provozu“. „Mozek v takovém režimu šetří energii a ukládá jen to, co považuje za nutné,“ vysvětluje terapeut.

Snížit nároky

Úplnému zapomínání se bránit nedá, naopak vytvářet na sebe tlak, že už NESMÍM zapomenout, uvádí hlavu do většího stresu a řešení nepřináší. Lepší cesta je snížit na paměť nároky. Co se dá naučit, je lepší zacházení s pozorností a informacemi. Jinými slovy: neodstraňujete zapomínání, ale zvyšujete pravděpodobnost, že si zapamatujete to důležité. „Zapisovat si věci, dělat seznamy, mít jedno místo, kam se ukládají úkoly. Není to lenost, ale strategie,“ radí terapeut Pavel Vacek a dodává: „Dělejte méně paralelních činností a zaměřte se víc na dokončování. Mozek funguje lépe v jednoduchosti než v chaosu.“ Podle jeho slov také pomáhá si věci „ukotvit“: spojit si je s obrazem, emocí, konkrétní situací, protože to, co má vyšší význam, se pamatuje snáz.

Opakování, matka moudrosti...

Stěžejní je také opakování: „Jednorázová informace má malou šanci přežít,“ shrnuje pragmaticky terapeut. Paměť je ekonomická a to, co nevyužívá častěji, maže. Existuje dokonce termín Ebbinghausova křivka zapomínání, která ukazuje, že bez opakování zapomeneme velkou část nových informací během dnů až týdnů. Možná vás popadá hrůza, že někdy zapomenete něco zásadního – dítě v družině, psa před obchodem, schůzku s top klientem... „To je často větší strach než reálný problém,“ uklidňuje terapeut a dodává, že pokud se tak přesto stane, je užitečné to brát jako informaci, ne jako selhání. Mozek nám říká, že byl přetížený nebo nepozorný. Každopádně doporučuje si vše zásadní psát do poznámek či kalendáře: „Spoléhat se jen na hlavu je zbytečný risk,“ říká na rovinu.

Zapomínání není chyba

Zapomínání je ve většině případů normální proces. „O poruše se uvažuje ve chvíli, kdy zapomínání výrazně zasahuje do běžného fungování a zhoršuje se,“ vysvětluje terapeut. Běžné „Nepamatuju si, kam jsem dala klíče“, je spíš otázka pozornosti než paměti. Můžete si ale vytvořit systém, který zapomínání obejde. „Lidé s nejlepší „pamětí“ často nemají lepší mozek, ale lepší návyky: zapisují, strukturovaně myslí, opakují,“ upřesňuje Pavel Vacek a na závěr dodává: „Zapomínání není chyba, ale filtr. Problém vzniká ve chvíli, kdy po hlavě chceme, aby fungovala jako dokonalý archiv.“

Základní poučka proti zapomínání:

• mít systém poznámek
• dělat věci po jedné
• dávat informacím význam
• dovolit si nebýt dokonalá

Zdroj: autorský text, rozhovor s terapeutem Pavlem Vackem