Muži prý usnou do tří minut kdekoli, zatímco ženy si v posteli projdou všechny myšlenky dne (a možná i zítřka), než zavřou oči. Věda ukazuje, že ženy i muži spí opravdu jinak. A nejde jen o délku spánku, ale i o tělesné hodiny, metabolismus a to, jak naše tělo reaguje na chybějící noc.
Když se spánek měří přístroji (například ve spánkové laboratoři), ženy z toho často vycházejí jako „jedničkářky“, ukazují výzkumy. Mají víc hlubokého spánku, ve kterém si mozek i tělo dělají noční údržbu, a jejich spánek bývá na papíře plynulejší a efektivnější než ten mužský. Jenže háček je v tom, že ženy se i přesto ráno častěji budí s pocitem, že to žádná sláva nebyla. Mají víc drobných probuzení a jejich spánek je citlivější na stres, hormony a všechno, co se jim honí hlavou. Takže i když přístroje říkají „v pořádku“, subjektivně to tak ženy necítí.
Muži více chrápou a trpí spánkovou apnoí
Když se řekne chrápání, většině lidí se automaticky vybaví mužský hlasitý koncert. A není to úplně nespravedlivé. Spánková apnoe, stav, kdy se během noci opakovaně zastavuje dýchání, postihuje muže několikanásobně častěji než ženy, hlavně ve středním věku. Typické jsou pro ni právě hlasité chrápání, pauzy v dýchání a „lapání po dechu“.
Ráno pak přichází klasika: únava, podrážděnost, horší soustředění a dlouhodobě i vyšší riziko vysokého tlaku, cukrovky nebo problémů se srdcem. U žen se apnoe objevuje méně často, ale o to zákeřněji. Místo chrápání se může schovávat za nespavost, ranní bolesti hlavy, změny nálad nebo pocit, že jsou neustále vyčerpané. A právě proto u nich často zůstává dlouho neodhalená.
Rozdíly mezi mužským a ženským spánkem nejsou jen v délce spánku, některé sahají až k našim biologickým hodinám. Právě ty řídí, kdy se nám chce spát, kdy máme energii a kdy bychom si raději dali kávu. U žen se například hormon melatonin, který dává tělu signál „je noc, zpomal“, začíná uvolňovat o něco dřív než u mužů. K tomu přidejme i jiný rytmus tělesné teploty, který u žen klesá a stoupá v trochu jiných časech. Výsledkem je, že ženy bývají častěji ranní ptáčata, zatímco muži spíš noční sovy (samozřejmě to neplatí pro všechny).
Výzkum zároveň potvrzuje, že práce na směny nebo dlouhodobé ponocování zvyšují riziko metabolických potíží, jako jsou cukrovka nebo přibírání na váze, u obou pohlaví. U mužů se ale v některých studiích toto riziko ukazuje ještě o něco vyšší. Celkově to naznačuje jedno: spánek, biologické hodiny a stravování jsou spojené nádoby — a u mužů a žen fungují trochu jinak.
Ženy procházejí v životě více dynamickými změnami hormonů, a to se odráží i ve spánku. V určité fázi cyklu může být usínání těžší, ve druhé zase bývá častější buzení nebo různé kvality REM spánku. Tyhle změny u mužů nejsou většinou tak výrazné. A nejde jen o biologii, kromě čistě fyziologických rozdílů ovlivňují spánek i sociální role a denní návyky – například odpovědnost za rodinu či domácnost, časový tlak nebo emoční stres. Tyhle faktory se u žen často nabalují a můžou se pak promítnout do nočních probouzení nebo „přemýšlení v posteli“.
Zdroje: Autorský text, University of Southampton, Sciencedirect, Frontiers, PubMed
Miss World Taťána Kuchařová: Kdo ji v životě podržel, když jí bylo nejhůř?
