Nejčastější chyba, kterou rodiče dělají ve výchově aneb Proč přehnaná pomoc dětem škodí

Psychická odolnost není něco, s čím se člověk narodí. Je to dovednost, kterou si dítě osvojuje postupně – a velkou roli v tom hrají právě rodiče. Mnoho lidí si myslí, že potomky ochrání před bolestí tím, že jim usnadní každý krok. Jenže když dítě nikdy nezažije frustraci, nenaučí se s ní zacházet. Místo toho, aby mu rodiče bránili v prožívání negativních emocí, je lepší naučit ho, jak s těmito emocemi pracovat.

Nechte dítě prožívat neúspěch

Dítě si vytváří odolnost zejména tehdy, když má prostor čelit výzvám a řešit problémy samo. Například když mu spadne stavebnice, nesnažte se ji hned postavit za něj. Dejte mu čas, aby se s neúspěchem popasovalo. Možná se rozpláče nebo rozčílí – to je v pořádku. Místo vyřešení problému mu nabídněte pochopení a povzbuzení: „Vidím, že tě to mrzí, ale věřím, že to zvládneš znovu postavit.“ Takové situace dávají dítěti důležitou lekci: i po neúspěchu se dá pokračovat ve snaze.

Základem je bezpečné a láskyplné prostředí, ve kterém se dítě cítí přijímané, ať se mu daří, nebo ne. Ukažte mu, že i když něco pokazí nebo se mu něco nepovede, nebude odmítnuto nebo zesměšněno. Bude pak mnohem radši zkoušet nové věci. Důvěra rodičů, že dítě dokáže zvládnout obtížnou situaci, má ohromnou váhu. Potomek si tak vytváří vnitřní hlas, který mu v budoucnu pomůže říct: „To zvládnu.“

Učte potomky rozpoznávat a přijímat emoce

Dále je důležité mluvit s dětmi o emocích a učit je pojmenovávat. Místo aby rodič dítěti říkal „nebreč“ nebo „vždyť o nic nejde“, je lepší potvrdit, co dítě cítí. Třeba: „Rozumím, že jsi naštvaný, protože ti to nevyšlo.“ Takové vyjádření pomáhá dítěti pochopit, co se v něm děje, a učí ho, že všechny emoce jsou v pořádku. Když se naučí své pocity přijímat, snáz se s nimi později vypořádá.

Dělání chyb je důležité pro mentální vyzrálost

Odolnost posiluje i to, když rodiče dovolí dítěti dělat chyby. Namísto napomínání nebo okamžitého opravování je cennější dát mu prostor, aby si na řešení přišlo samo. Chyby nejsou selhání, ale příležitosti k mentálnímu růstu. Dítě, které se naučí, že chyba není konec světa, ale začátek nové zkušenosti, bude mnohem lépe čelit výzvám v dospělosti. Psychickou odolnost u dětí podporuje i pravidelnost, jasná pravidla a předvídatelnost. Dítě se lépe orientuje ve světě, když ví, co může očekávat. Zároveň mu pomáhá, když vidí, že rodiče sami zvládají stresové situace s klidem a otevřeností. Dospělí jsou pro své potomky vzorem – i v tom, jak reagují na tlak, zklamání nebo neúspěch.

Budování psychické odolnosti není o tom, že dítě nebude plakat nebo bude za všech okolností silné. Jde o to, aby si postupně osvojilo dovednosti, díky nimž se v těžkých chvílích nezhroutí, ale najde způsob, jak jít dál. A právě v tom ho mohou rodiče každý den podporovat – láskou, důvěrou i tím, že mu dovolí zažít i neúspěchy.