Ladné točení hůlkou, krásné třásně a precizní choreografie mažoretek přinášejí na pódia i do průvodů eleganci a nevyčerpatelnou energii. Tento sport, který kombinuje prvky tance, správného držení těla a koordinace, proměňuje vystoupení v působivou show na soutěžích i karnevalech. Co všechno stojí za touto krásou a kolik úsilí je potřeba v trénincích, odhalila pro Marianne.cz trenérka mažoretek Kristina Rozumková.
Když se ladnost skloubí se sportem a tancem
Pokud uvažujete o sportu pro své děti, který do pohybu vnáší eleganci a radost, mažoretky či roztleskávačky mohou být skvělou volbou. Děti mohou začít už od čtyř let, kdy se zábavnou formou seznamují s pohybem. Učitelka základní školy v Mutěnicích u Brna a trenérka mažoretek Kiki Brno, Kristina Rozumková, vysvětluje, jak vše probíhá: „Nejdříve se děti učí jednoduché prvky a základní pohyby, postupně přidáváme složitější techniky včetně triků s hůlkou, základů twirlingu a v případě roztleskávaček také pyramid, zvedaček, gymnastických prvků a různých druhů vln. Vše se prolíná s gymnastikou a dalšími tanečními styly, aby děti získaly ucelený pohybový základ.“
Tyto základní prvky se následně skládají do působivých choreografií, které děti předvádějí na soutěžích i veřejných vystoupeních. „V choreografiích se ukazuje jejich zlepšení a kreativita, děti si navíc osvojují týmového ducha a disciplínu. Je úžasné vidět jejich růst a radost, kterou z pohybu mají,“ dodává Rozumková.
Kdy a jak dítě přihlásit do kroužku mažoretek?
Nejlepší věk pro začátek je přibližně 4 až 6 let, s jednou hodinou tréninku týdně. „Děti si osvojují cvičení s hůlkou, které jim přirovnáváme k pohybu, jako by míchaly vařečkou, což jim pomáhá získat cit pro hůlku,“ vysvětluje trenérka. Postupně se přidávají složitější prvky, které děti učí preciznosti a sebeovládání.
Pro vstup mezi mažoretky nejsou nutné žádné speciální dovednosti ani předchozí zkušenosti. Často se stává, že děti, které se zpočátku zdají méně výrazné, se s časem rozvinou a vynikají v sólových kategoriích, kde dosahují skvělých výsledků. Každé dítě se vyvíjí vlastním tempem a úspěch se může projevit až s odstupem času.
Sama trenérka Rozumková začala s mažoretkami až v 10 letech, když ji ošklivý úraz donutil opustit tenis a fotbal. Mažoretky jí však otevřely novou cestu, kde našla nejen sportovní vyžití, ale také vášeň pro pohyb a rytmus. „Objevila jsem v mažoretkách úplně jiný svět plný elegance a disciplíny, který mě posunul nejen fyzicky, ale i mentálně,“ dodává.
„Mažoretky dnes představují plnohodnotný sport, který kombinuje tanec, rytmus a práci s náčiním. Ať už mažoretky pochodují na místě, nebo se pohybují v prostoru, vždy dokážou zaujmout přesnou choreografií a elegancí pohybu,“ vysvětluje trenérka. Tato pohybově-taneční disciplína si našla své místo mezi sportovními aktivitami a zahrnuje práci s hůlkou, odborně nazývanou baton, a třásněmi, známými jako pompomy.
„Na trénincích mažoretky pracují na správném držení těla, zdokonalují pochodový krok, učí se manipulaci s hůlkou a dbají na precizní sladění pohybů. Pochod je základním prvkem, který se často obohacuje o různé taneční kroky i gymnastické či baletní prvky,“ dodává trenérka. Protože mažoretky patří mezi estetické sporty, klade se velký důraz na synchronizaci pohybu celého týmu a precizní provedení každého prvku.
Dívky i chlapci mohou tančit ve skupinách, ve dvojicích nebo sólově. Skupinová vystoupení se obvykle skládají ze 4 až 16 tanečníků, kde jde především o dokonalé sladění každého člena. Dvojice nabízejí intenzivnější spolupráci a možnost předvést taneční prvky, které vyžadují koordinaci ve dvou. Sólová vystoupení pak umožňují tanečníkovi plně projevit vlastní styl, choreografii a techniku.
„Každý klub volí svou vlastní cestu a klade hlavní důraz na motiv choreografie. Kostýmy, které mažoretky nosí, bývají často barevné a bohatě zdobené flitry, aby podtrhly efekt vystoupení. Týmy si je nechávají šít na míru, nebo je získávají z bazarů od jiných skupin,“ dodává Kristina Rozumková.
Dnešní vystoupení mažoretek probíhají převážně na moderní hudbu, zatímco dechová hudba je běžnější na folklorních soutěžích a přehlídkách dechových orchestrů. Uniformní vojenský styl byl nahrazen krátkými šaty s výrazným zdobením, které podtrhují dynamiku pohybu. Stejně důležité jsou také úpravy vlasů a líčení – často se používá dramatické stínování očí a třpytky do vlasů i na tváře, pro výrazně působící vzhled.
