Spartakiádní vrah ze seriálu Metoda Markovič připomíná, že je dobré vědět, jak se umět ubránit před útočníkem

„V práci za barem jsem skončila v deset večer a o hodinu později už jdu z metra na sídlišti k paneláku, kde bydlím. Někdo jde za mnou. Je to muž. Všichni ostatní cestující, kteří vystoupili se mnou, se už rozešli jinými směry ke svým domovům. V tuto pozdní hodinu jich není moc. Muž jde stále za mnou. Míjím vchod, kde bydlím. Neodvážím se jít k němu a vytahovat klíče. Půjdu zkrátka dál a dřív nebo později muž zajde do některého dalšího vchodu. Jinak nedává smysl, aby šel tudy. Panelák končí a muž nezašel do žádného vchodu. Je tedy jasné, že jde cíleně za mnou. Co teď? Nikde nikdo není. Kousek dál přes silnici je benzinka. Tam dojdu a zavolám tátovi, který bydlí nedaleko. Když muž pochopí, že mířím mezi lidi na pumpu, začne na mě volat: „Počkej! Počkej!“. Ignoruji ho a přidám do kroku. „Počkej!“ volá dál a rozeběhne se za mnou. Nevydržím to, rázně se na něj otočím a zařvu: „Co je?“. Asi je to chyba, ale on se zarazí a zastaví se přede mnou. „Počkej,“ řekne znovu, ale nic nedělá. Znovu se rychle rozejdu k pumpě, která už je na dohled. Muž už za mnou nejde. Otočí se a vydá se zpět. Když se za mnou zavřou automatické dveře benzinky a já vidím dvě prodavačky za kasou, oddechnu si. Volám tátovi, který pro mě brzy přijde a odvede mě domů.“

Lidé, kteří chtějí ublížit 

Věřím, že každá z nás má minimálně jednu takovou a (možná mnohem horší) historku, o kterou by se mohla podělit. A i když žijeme v relativně bezpečné zemi, zlí lidé, kteří nám chtějí ublížit, jsou i tady u nás. Jedním z nich byl například Jiří Straka, kterému se v 80. letech přezdívalo Spartakiádní vrah a který přepadával a vraždil mladé ženy během příprav Spartakiády. Právě o něm bude nová minisérie Metoda Markovič: Straka, která v pátek 9. ledna na One Play naváže na první řadu Metody Markovič: Hojer, která zaznamenala nebývalý úspěch jak u diváků, tak mezi kritiky.

Příběh Spartakiádního vraha

Byl to mladý a vysoce inteligentní muž z dobré rodiny, který se líbil dívkám. Přesto je v ulicích Prahy v roce 1985 během příprav Spartakiády přepadal, znásilňoval a vraždil. „Nikdy před tím ani potom jsem nepracoval pod tak velkým politickým tlakem. Ženy nechtěly vycházet do ulic a málem se kvůli tomu Spartakiáda odložila,“ citují vyšetřovatele Jiřího Markoviče v podcastu Hlasy zločinu Jakub Kvasnička a Václav Janata. Abychom se situacím a lidem, kteří nás mohou ohrozit, vyhnuli, nebo od nich rychle utekli, je dobré myslet na prevenci, která nás může často zachránit.

Sebeobrana nezačíná pěstmi, ale v hlavě

Když se řekne sebeobrana, možná si představíte chvaty, údery a fyzickou sílu. Jenže ta nejdůležitější část se odehrává ještě dřív – ve vnímání situace. V tom, že si dovolíte poslouchat svůj instinkt, který vám může říct, že situace, ve které se nacházíme, není správná. Mnoho z nás má jistě tendenci tento varovný hlásek v naší hlavě tišit, protože nechceme být neslušné, hysterické nebo nikoho urazit. Přitom právě včasný odchod, změna trasy nebo jasné „ne“ může zabránit tomu nejhoršímu. Ne proto, že by odpovědnost ležela na nás – ale proto, že máme právo chránit samy sebe.

Nejde o to žít ve strachu. Jde o pozornost a o všímání si okolí a lidí kolem sebe. Když jdete večer sama, sundejte si alespoň jedno sluchátko. Když máte pocit, že vás někdo sleduje, nezlehčujte to. Zavolejte kamarádce, zastavte se v obchodě nebo změňte směr. Tohle nejsou jen drobnosti. Jsou to konkrétní kroky, které vám dávají kontrolu nad situací.

Když jdete sama po ulici

Nejrizikovější situace často nevznikají v úplné tmě ani v opuštěných místech. Naopak – odehrávají se cestou z práce, od tramvaje, mezi domy, pár minut od domova. Právě proto má smysl mít v hlavě jednoduchý plán, co dělat, když jdete sama a něco se vám nezdá.

1. Vypněte autopilota

Když jdete sama, největší chybou je být myšlenkami nepřítomná. Útočník si totiž vybírá oběť, která působí nepřítomně a zranitelně. Pokud máte sluchátka v uších, vždy si alespoň jedno vyndejte. Telefon držte v kapse nebo v ruce, ale ne nepřítomně před obličejem. Nestyďte se občas kolem sebe rozhlédnout a vnímat, kdo je kolem vás. Nejde o to kontrolovat situaci, ale být v ní přítomná.

2. Všímejte si, kdo narušuje váš prostor

Varovné signály se často objeví dřív, než dojde k útoku. Někdo může přizpůsobovat rychlost a směr chůze podle vás. Osloví vás s otázkou, na kterou nemusíte odpovídat. Nebojte se být v takové situaci neslušná, otázku ignorovat a odejít pryč.

3. Změňte situaci dřív, než se vyhrotí

Pokud máte pocit, že vás možná někdo sleduje, přejděte na druhou stranu ulice, zajděte do obchodu nebo nějakého podniku nebo se nebojte zazvonit za barák, kolem kterého procházíte. Někdy se jen stačí otočit a změnit směr. Potenciálnímu útočníkovi, který spoléhá na váš plynulý pohyb a předvídatelné chování, tak narušíte plán. Někdy je dobré zavolat partnerovi nebo kamarádce, případně můžete hovor jen předstírat. Nahlas řekněte, že jste skoro u nich doma a ať vám vyrazí naproti. Nebojte se klidně přiznat, že za vámi jde někdo, kdo se vám nelíbí a proto chcete, aby za vámi někdo vyrazil.

4. Způsob chůze udělá hodně

Způsob chůze hraje větší roli, než si možná myslíte. Sebevědomý krok, vzpřímená postava a pohled před sebe nejsou provokací ani výzvou. Jen tak ukážete jistotu, odvahu a odhodlání. Pokud na vás bude znát strach a nejistota, útočník to pozná a vyhodnotí vás jako mnohem snazší cíl.

5. Mějte po ruce jednoduché obranné prostředky

Pokud nosíte pepřový sprej nebo osobní alarm, mějte je připravené po ruce, ne schované na dně kabelky. Je třeba, abyste je dokázala nahmatat poslepu, snadno odjistila a použila je ve správnou chvíli – při přiblížení. Nečekejte na poslední chvíli. Běžné věci, jako klíče, mobil nebo deodorant, mohou posloužit k vytvoření prostoru k útěku, ne k boji.

6. Když vás někdo osloví, nebojte se říct ne

Když vás útočník osloví, často testuje vaše reakce. Může ignorovat vaše odmítnutí nebo se vás může snažit zastavit. Pamatujte, že se nemusíte usmívat, nic vysvětlovat ani omlouvat. Nebojte se zvýšit hlas, nasadit rázný tón a používat jasná slova typu: „Nechte mě být. „Odstupte.“ „Pomoc!“.

7. Pokud dojde na fyzický kontakt

Vaším cílem není vyhrát, ale uniknout. Miřte na citlivá místa – oči, krk, třísla, kolena – a hned utíkejte, křičte, dělejte hluk a jakkoli přitahujte pozornost.

Za napadení si nikdy nemůžete vy sama

Vždy pamatujte na jednu věc. Pokud nastane situace, kdy vás bude chtít někdo přepadnout a ublížit vám, absolutně v žádném případě to není vaše vina. Nemůže za to oblečení, které máte na sobě. Nemůže za to hodina ani místo, kudy sama jdete. Nemůže za to alkohol, který jste vypila. Nemohou za to sluchátka, která máte v uších. Nemůže za to váš vzhled ani vaše chování. Nemůže za to fakt, že působíte jako oběť. Za napadení může vždy a pouze pachatel.

Zdroj: Autorský text, sgskravmaga.com.au, youtube.com