Svěřujete se až příliš? Pokud svými problémy odháníte druhé, je čas vyhledat odborníka

Fanynky seriálu Sex ve městě si jistě vybaví epizodu, kdy se Carrie rozejde s panem Božským a nemluví o ničem jiném než o jejich vztahu, rozchodu a o tom, jakou chybu pan Božský udělal, protože je tím nejlepším, co ho v životě mohlo potkat. Dospělo to až do bodu, kdy i tyto přehnaně soudržné seriálové kamarádky, které jsou ztělesněním dokonalé představy loajálního přátelství, Carriino „fňukání“ nevydrží a pošlou ji k terapeutovi. A není to z toho důvodu, že by snad byly špatné kamarádky. Ale pochopily, že se v jejím případě už nejedná o pouhé vylévání si zlomeného srdce, ale o trauma, které je potřeba řešit do hloubky.

Mohlo by se vám líbit

Rok 2026 bude časem změn, využijte ho aktivně a posuňte se vpřed, říká numeroložka Monika Ben Thabetová

Kdy se svěřování stává problémem

Psychoterapeutka Brittany Becker vysvětluje, že mnoho lidí má potřebu svěřit se se svými těžkostmi, ale ani si neuvědomují, jak citlivé téma otevírají. Náš mozek potlačuje negativní zážitky a pomáhá nám zapomenout na utrpení, které jsme při tom cítili. Kvůli tomu si ani neuvědomujeme, že to, co se nám stalo, bylo opravdové trauma, a to, nad čím ostatním zůstává rozum stát, sdílíme bez problému, bez emocí a s klidem, jako by šlo o běžnou záležitost.

Rozdíl mezi svěřováním a potlačováním traumatu

Když si potřebujeme ulevit, obvykle víme, že jde o jednorázové vypovídání. Zkrátka něco ze sebe potřebujeme dostat, říct to nahlas a potřebujeme, aby nás někdo vyslechl – a tím to končí. Když se jedná o prožité trauma, vypadá to jinak. Člověk neustále mluví o svých démonech, vrací se k nim, znovu je rozebírá – často hledá soucit, souhlas nebo pozornost. Takové sdílení už neslouží k úlevě, ale k přiživování naší bolesti a ublíženosti.

Mohlo by se vám líbit

Chceme být šťastní, ale často přehlížíme jednu věc, která je pro spokojenost klíčová. Zjistěte, o jakou jde

Proč nemohou blízcí vystát naše traumata

Mluvit o své bolesti je normální a zdravé, ale když se stane hlavním tématem všech rozhovorů, začnou se lidé kolem nás vytrácet. Psychoterapeutka upozorňuje, že pokud neustále očekáváme stejnou dávku pozornosti a soucitu, lidé si postupně vytvoří obrannou bariéru. Mohou se cítit při poslouchání podrobností nepříjemně. Zároveň nemusí vědět, jak reagovat. Dřív nebo později pak začnou být z našich rozhovorů a stěžování unavení nebo frustrovaní, protože naše traumata ovlivňují i jejich duševní pohodu. Pak se snadno stane, že ti, co nejvíc touží po blízkosti a pozornosti, zůstávají nejvíc osamělí, protože svým chováním všechny odeženou.

Týká se to i vás?

Existuje několik způsobů, jak poznat, že jste chycena v kolotoči svých bolestí. V první řadě máte potřebu o nich neustále dokola mluvit, aniž byste se snažila najít způsob, jak trauma zpracovat a posunout se dál. Také se může stát, že nepouštíte druhé ke slovu a nezajímá vás jejich názor. Když mluvíte vždy jen vy a vlastně vůbec nevíte nic o životě druhých, je jasné, že něco není v pořádku.

Mohlo by se vám líbit

Jít na rande sama se sebou? Solo dates jsou skvělý způsob, jak se vrátit k sobě v hektickém světě

Pokud vám to něco připomíná, možná jste právě došla k prozření, že vaše neustálé svěřování může být skutečně problém, ne jen běžné téma mezi blízkými. Existuje ovšem způsob, jak se z toho dostat. Prvním krokem je uvědomění. Pak se zeptejte sama sebe, čeho chcete svěřováním svým kamarádkám dosáhnout. Chcete slyšet slova podpory a ujištění, že jste „chudinka“? Nebo si chcete nechat od druhého poradit a pomoct? Tím nejlepším, co v takové situaci můžete udělat, je terapie. Pomoci ale může i psaní deníku nebo se začít věnovat aktivitě, při které musíte zapojovat smysly – malování, tancování, čtení…

Když stojíte na druhé straně barikády

Možná jste to právě vy, kdo má ve svém okolí někoho, kdo má potřebu neustále vás zahlcovat svými problémy, aniž by ho zajímal váš upřímný názor. Pomoci mu však můžete tím, že přestože vyjádříte empatii, dáte mu jasně najevo své hranice a řeknete mu, že na takovou psychickou zátěž nemáte momentálně kapacitu a energii. V každém případě mu ale nabídněte pomoc při hledání odborné pomoci. Kamarádky ani sociální sítě jeho trauma nevyřeší. Člověk, který se stále vrací k bolestným vzpomínkám, potřebuje vedení – někoho, kdo mu pomůže pochopit, co se děje, a znovu převzít kontrolu nad svým životem. Svěřování má pomáhat, ne unavovat – ani vás, ani druhé.

Zdroj: verywellmind.com

Mohlo by se vám líbit

Rozvod kamarádů bolí jako vlastní: Jak zvládnout situaci, která není pod vaší kontrolou