Intimní portrét Jany Preissové: Rodinu by nikdy nerozbila, i proto manželovi odpustila nevěru

Jana Preissová, která 7. února slaví 78. narozeniny, je herečka, která se nevnucuje, ale zaujme svou pravdivostí. Rozhovory téměř neposkytuje, v těch několika málo přiznává, že je přirozený introvert, a že ji přehnaná pozornost a publicita spíš obtěžují než těší. Divadelní i filmové publikum ji ale zná jako někoho, kdo dokáže proměnit každou roli tak, aby působila upřímně a civilně – bez efektních gest. 

Herectví jako vášeň

Její herectví působí nenápadně, ale skutečně, ve starších rozhovorech o sobě prozradila, že role si vybírá pečlivě a že nepotřebuje být nutně každý týden před kamerou, aby jako herečka existovala a pracovala s plnou vášní. „Asi jsem se někomu nehodila, ale o ledacos jsem nestála,“  říkala s úsměvem, když mluvila o svém přístupu k rolím. Úlohy, které přijme, ji musí oslovit kvalitou a profesionalitou.

V divadle i před kamerou ztvárnila různé typy postav, často to byly ženy na rozhraní osobní odpovědnosti a morálních dilemat. Ať už šlo o role matek, manželek nebo žen poznamenaných životními ztrátami, vždy jim dala hloubku a důstojnost (Jak vytrhnout velrybě stoličku, My všichni školou povinní).

Rodina jako kotva

Pro Janu Preissovou nebyla kariéra nikdy oddělená od rodinného života. Ve svých vyprávěních často zdůrazňuje, že rodina je její nejdůležitější oporou, což se odráží i v jejím rozhodování – mnohokrát upřednostnila blízké před prací. V rozhovoru pro novinky.cz kdysi řekla, že největší životní úspěch je pro ni právě rodina. A taky to, že se nemusí za nic stydět. Rodiny a pospolitosti si vždy vážila o to víc, že ona i manžel Viktor Preiss pocházejí z rozvedených rodin. Proto se snažili, aby jejich děti nezažívaly to, co oni.

Mohlo by se vám líbit

Intimní portrét režisérky Věry Chytilové. Věděla, že muži se bojí hlasitých žen. A proto neváhala řvát

Láska až na věky

O manželovi mnohokrát řekla, že je prý to nejlepší, co ji v životě potkalo. A Viktor Preiss o své ženě říká totéž. Když dostal v roce 2024 Cenu Thalie, ve své děkovné řeči poděkoval právě Janě. „Chtěl bych poděkovat jedné dívce, která mi věnovala 57 let života, a tou je moje žena Jana. Bez ní bych tady nestál,“ uvedl herec. Kdysi začínali s pár korunami, s pár hrnky, dokola vařili špagety a byli šťastní. Už když se brali, věděli, že to bude na celý život. I když ani jejich partnerský vztah nebyl bez mráčků, v osmdesátých letech měli krizi a přišla Viktorova nevěra.

Tenhle zlom ale oba ustáli, Jana se rozhodla odpustit. Rozhodnutí možná nebylo v ten moment snadné, ale sama kdysi zažila trauma z rozvodu vlastních rodičů, které v ní hluboko zůstalo, a věděla, že rozvod není řešení. Nechtěla stejnou bolest opakovat u svých dětí. V rozhovoru pro Kutnohorský deník řekla: „Krize se mají řešit bez emocí a s rozumem, právě kvůli dětem.“

Zkouška mateřství

Do jejího životního příběhu patří i těžká zkušenost spojená se synem Martinem (který je také herec), který se v dospělosti potýkal s depresemi a obdobím závislosti na alkoholu. Jana Preissová o téhle kapitole nikdy nemluvila s obviňováním a hořkostí, spíše s tichým smutkem a pochopením pro křehkost lidské psychiky. Vnímala ji jako zkoušku, která prověřuje i schopnost rodiny držet při sobě, když se věci nedaří nebo rozpadají. 

Mohlo by se vám líbit

Intimní portrét první dámy Olgy Havlové: Nikdy si na nic nehrála, vždy byla sama sebou. Během učení přišla o čtyři prsty

Když herectví zraje s věkem

Ani dnes se Jana Preissová nevyhýbá herectví, jen ho možná prožívá s větším klidem a nadhledem. Zůstává pevně spojená s činohrou Národního divadla a můžeme ji vidět například v inscenacích Ještě chvilku, Kytice či Nebezpečné známosti. Před kamerou se naposledy objevila v roce 2023 ve snímku Případ se štěnicí. Divadelní kritice se shodují v jednom, její herectví zraje s věkem do mimořádné přesnosti a klidu. Kritika oceňuje i to, že její výkony nepůsobí jako „herecká demonstrace“, ale jako přirozená přítomnost ženy, která už nemusí nic dokazovat.

Zdroje: Autorský text, Novinky, Denik.cz, Kutnohorský deník, Národní divadlo