Je vám čtyřicet, máte práci, kterou jste budovala patnáct let, konečně víte, co vám sluší, kam chcete jet na dovolenou a co už rozhodně nehodláte tolerovat mužům ani ostatním. A pak dvě čárky na těhotenském testu. Které jste samozřejmě chtěla. Těhotenství po čtyřicítce už dávno není rarita, nad kterou by se české porodnice pozastavovaly.
Zároveň ale není úplně fér tvářit se, že čtyřicet je nových třicet a že vajíčka dostala spolu s námi permanentku do wellness. Biologie je biologie, a jak upozorňuje Markéta Matoušková, primářka Gynekologicko-porodnického oddělení Nemocnice Slaný, těhotenství po čtyřicítce stále patří mezi rizikovější. Přesto se dnes na těhotnou čtyřicátnici už málokdo podívá, jako by právě oznámila, že hodlá zdolat Mount Everest v žabkách. Ženy mají prostě děti později. Z mnoha důvodů. Někdy kvůli kariéře, někdy proto, že dlouho nebyl správný partner, někdy proto, že život prostě odmítal spolupracovat s kalendářem. A někdy proto, že až ve čtyřiceti žena zjistí, že to, co opravdu chce, není další pracovní projekt.
Čtyřicet není diagnóza, ale ani jen číslo
„Některé čtyřicetileté ženy mohou být po fyzické stránce velmi zdravé,“ říká gynekoložka Markéta Matoušková. Současně ale připomíná, že s věkem se častěji objevují vysoký krevní tlak, nadváha, diabetes nebo další zdravotní potíže, které mohou průběh těhotenství komplikovat. Riziko navíc podle ní nelze posuzovat jen podle čísla v občance. „Jiná je situace u zdravé ženy a jiná u ženy, u které se vyšší věk kombinuje například s obezitou, vysokým krevním tlakem, diabetem, kardiovaskulárním onemocněním nebo předchozími císařskými řezy. Právě kombinace několika rizikových faktorů může průběh těhotenství významně komplikovat,“ vysvětluje primářka Matoušková. Už po 30. roce věku se snižuje šance otěhotnět a od 35. roku se navíc přidávají i rizika pro plod. „Zvyšuje se riziko početí plodu s některými chromozomálními odchylkami, jako jsou Downův, Edwardsův nebo Patauův syndrom. Souvisí to se stárnutím ovariální tkáně,“ dodává lékařka.
Ano, před dvaceti lety byla taková těhotenství spíše raritní, dnes se s nimi setkáváme běžně. „Stále se ale jedná o graviditu v těle čtyřicetileté ženy, a to je daleko od ideálního biologického věku pro graviditu, který je mezi 19 a 24 lety. Ženám těhotenství ve vyšším věku nerozmlouvám, je to samozřejmě osobní rozhodnutí každé z nich, ale z medicínského pohledu ho stále považuji za rizikovější a přimlouvám se za osvětu a podporu rodit děti ideálně kolem 25–35 let věku,“ domnívá se primářka Matoušková. Doporučuje přistupovat k těhotenství v pozdějším věku s respektem k tomu, že biologický věk má stále svůj význam, a využít doporučená vyšetření, která dnes k dispozici jsou.
Žiju zdravě, přelstím vajíčka
Takhle to bohužel úplně nefunguje. I když dodržujete zdravý životní styl, ani ten neumí vajíčkům domluvit, aby se cítila na dvacet. „Biologický věk vajíček zdravý životní styl nepřepíše. V dnešní době ale mají ženy k dispozici možnosti reprodukční medicíny i velmi kvalitní prenatální diagnostiku. Některé starší ženy mohou využít vajíčko mladší dárkyně nebo se v případě umělého oplodnění poradit o možnostech preimplantačního genetického vyšetření, při kterém lze embryo vyšetřit před jeho vložením do dělohy,“ vysvětluje primářka. Další možností jsou screeningová vyšetření v průběhu těhotenství. „Už v rámci prvotrimestrálního kombinovaného screeningu lze určit riziko některých nejčastějších genetických a dalších vrozených vad plodu a podle výsledků případně nabídnout další metody vyšetření, například neinvazivní NIPT test, odběr choriových klků nebo odběr plodové vody. Každá z těchto metod má své možnosti, výhody i nevýhody a konkrétní postup je potřeba volit individuálně,“ dodává lékařka.
Nikdy jsem neměla pocit, že je na dítě pozdě
Jana svou dnes sedmiletou dceru porodila ve 40. Jak ale říká, žádný dramatický pocit opožděnosti nezažívala. „Osobně jsem tehdy vůbec neměla pocit, že by bylo na dítě pozdě. Naopak, cítila jsem se skvěle. Jestli jsem nějaký tlak vnímala, přicházel spíš od okolí. Od rodiny nebo známých. Moje gynekoložka mě naopak uklidňovala, že je všechno v pořádku. O možných rizicích jsem věděla, počítala s nimi a snažila se na ně být připravená,“ říká pro Marianne.cz. Přesto dnes taky říká, že kdyby se mohla znova rozhodnout, kdy dítě mít, bylo by to minimálně o deset let dřív. „Samozřejmě chápu, že řada žen možnost volby nemá. Hodně se mluví o zdravotních rizicích pozdního mateřství, ale mnohem méně o tom, jak obrovský zásah do života narození dítěte představuje,“ říká Jana.
Ve čtyřiceti už máte vybudovanou kariéru, svoje koníčky, svobodu, cestujete a jste zvyklá určitým způsobem žít. A najednou se život otočí o 180 stupňů. „Na nějakou dobu o velkou část té dosavadní svobody přijdete. Je dobré o tom vědět a být právě na tohle připravená,“ dodává. Ano, ženy jsou podle ní dnes aktivnější, zdravější a možná i psychicky vyzrálejší, než byly generace našich maminek a babiček. „Biologii ale úplně obejít neumíme. S obrovským štěstím, které dítě přinese, se někdy střídá frustrace, únava a vyčerpání. Dcera už je větší, ale pořád si uvědomuji, že s věkem ubývá energie a někdy i trpělivosti. Často si říkám, že kdybych byla o deset let mladší, měla bych možná víc síly a někdy i větší kapacitu pro trpělivost a empatii. A ano, občas si to vůči dceři i vyčítám,“ konstatuje Jana.
Pro Janu bylo první dítě po čtyřicítce začátkem úplně nové kapitoly, pro osmačtyřicetiletou Jitku bylo třetí miminko spíš posledním členem už fungujícího rodinného orchestru. Zatímco Jana popisuje především obrovský životní přerod a překvapení z toho, kolik energie rodičovství vyžaduje, Jitka sice třetí dítě vnímala jako dar a novou etapu, ale ani ona nemaluje trojnásobné mateřství na růžovo. „Rozhodně to nebylo automatické: pohoda, vždyť o nic nejde. Moje tělo bylo starší, měla jsem ještě dvě další děti, a moje kapacita byla pokaždé jiná. Zkušeností jsem sice možná měla na rozdávání, ale energie? Někdy jsem usínala totálně vyčerpaná a kdyby mi často nepomáhal partner, nevím, jak bych to zvládala,“ vypráví Jitka. Nelituje samozřejmě toho, že se jí třetí dítě narodilo, ale vstávat v pětačtyřiceti pošesté za noc, zároveň přes den řešit pubertální nálady nejstarší dcery a mezitím hledat zatoulanou ponožku někde pod gaučem a kontrolovat úkoly prvňáčka, to je prostě vyčerpávající
„Věděla jsem, do čeho jdu. Ano, ani šestačtyřicet není žádná stopka. Ale taky to není tlačítko, které resetuje skutečný věk,“ říká Jitka. Trochu se při tom usmívá a říká, že někdy má pocit, že mateřství ve vyšším věku se tak trochu přikrášluje, hlavně na Instagramu. „Ano, za dva roky mi bude padesát a nejmladšímu synovi jsou dva roky. Ano, jsem možná vyzrálejší, ale taky mrtvá únavou,“ říká Jitka. Ostatně, podobně to vnímají i některé zahraniční celebrity. Herečka Hilary Swank porodila dvojčata ve 48 letech a nijak nepředstírala, že je to procházka růžovou zahradou. Popsala první období jako „double the love, double the joy, double the exhaustion“ – dvojnásobná láska, dvojnásobná radost a dvojnásobné vyčerpání. A herečka Gabrielle Union, která se stala matkou ve 46 letech, řekla, že jí pozdní mateřství rozhodně stálo za to, ale dodala taky něco lidského: přála by si mít dítě dřív, aby měla na dceru víc času a mohla být déle matkou.
