Mnoho lidí si na přelomu zimy a jara stěžuje na únavu, horší soustředění nebo nedostatek energie. Často se tomu říká jarní únava. Fyziolog Radim Šlachta pro Marianne.cz vysvětluje, že nejde o samostatný fyziologický jev, ale spíše o reakci organismu na změny v našem životním stylu. Zjistěte, co se tedy v těle skutečně děje a kdy je únava ještě normální.
S přicházejícím jarem bychom měli překypovat energií a dobrou náladou, protože dlouhá a vleklá zima konečně končí. Pokud se však naopak cítíte v tomto období neustále unavená, ospalá a nesoustředěná, rozhodně nejste jediná. Tento stav se běžně označuje jako jarní únava. Podle fyziologa Radima Šlachty však nejde o jasně definovaný fyziologický proces. „Vidím to tak, že roční období samo o sobě tělo nepřepíná do nějakého úplně jiného režimu. Spíš mění podmínky kolem nás – přibývá denního světla, lidé začínají víc chodit ven, víc se hýbou a často trochu upraví i svůj denní rytmus. A právě tyhle změny v chování se pak mohou promítnout do toho, jak se cítíme, kolik máme energie nebo jak dobře regenerujeme,“ vysvětluje odborník.
„Když se podíváme na data našich uživatelů, nevidíme, že by samotný přechod ze zimy do jara měl na organismus nějaký výrazný nebo skokový vliv. Stres ani regenerace se na úrovni celé populace nijak dramaticky nemění. To ale neznamená, že jednotlivci nemohou pociťovat větší únavu – jen to spíš souvisí s celkovým životním stylem než s ročním obdobím jako takovým.“ Podle Šlachty je tedy označení „jarní únava“ velice zjednodušené. „‚Jarní únava‘ je podle mě spíš populární označení pro období, kdy lidé po zimě mění rytmus a tělo se tomu chvíli přizpůsobuje. Není to ale samostatný fyziologický jev, který by se dal jednoznačně pozorovat na objektivních datech napříč populací.“
Světlo a změna životního rytmu
„Jedním z hlavních faktorů, které mohou naše pocity únavy ovlivnit, je světlo. Ovlivňuje biologické hodiny a tím i to, kdy se cítíme bdělí a kdy se nám chce spát. Jakmile se začne měnit délka dne, organismus si na nový rytmus chvíli zvyká. U citlivějších lidí se to může projevit právě pocitem únavy, větší ospalostí během dne nebo naopak horším usínáním,“ říká fyziolog. Roli může hrát i únava, která se během zimy postupně nahromadila. „V zimě máme obvykle méně přirozeného pohybu venku, méně světla a někdy i horší kvalitu spánku. Když se pak začnou podmínky měnit, tělo se z toho postupně ‚přelaďuje‘. Spíš jde o kombinaci několika faktorů, které se u některých lidí projeví výrazněji než u jiných.“
Dobrou zprávou podle Radima Šlachty je, že organismus se dokáže poměrně rychle přizpůsobit. „Jakmile lidé začnou být aktivnější, tráví více času venku a postupně si nastaví nový denní rytmus odpovídající delším dnům, změny se často projeví během několika týdnů. Tělo je v tomhle směru poměrně flexibilní a na nové podmínky se dokáže adaptovat překvapivě dobře.“
Proč někdo cítí únavu v těle a jiný v hlavě?
Únava se také neprojevuje u všech lidí stejně. Někdo pociťuje spíše fyzické vyčerpání, jiný psychickou nepohodu, podrážděnost nebo horší soustředění. „Je to do velké míry individuální. Organismus na zátěž nebo změny v režimu nereaguje u všech lidí stejně – někdo je citlivější fyzicky, jiný spíš psychicky. Velkou roli hraje kombinace spánku, stresu, pohybu i celkového životního stylu,“ vysvětluje Radim Šlachta.
Podle něj se například dlouhodobý stres nebo nedostatek spánku často projeví především na psychice. „Člověk pak může být podrážděnější, hůř se soustředí nebo má špatnou náladu. Naopak u lidí, kteří jsou třeba fyzicky přetížení nebo mají méně pohybu, se může únava projevit víc tělesně – pocitem těžkých nohou, nízké energie nebo celkové vyčerpanosti.“
Kdo je k únavě náchylnější?
Některé skupiny lidí mohou podle Radima Šlachty tyto pocity vnímat intenzivněji, i když to nemusí souviset přímo s ročním obdobím. Velkou roli hraje to, v jakém stavu je organismus a kolik má v danou chvíli rezerv. Typickým příkladem jsou lidé po nemoci. „Tělo se ještě nějakou dobu vrací do rovnováhy, imunitní systém i energetický metabolismus se stabilizují a člověk může být několik týdnů citlivější na únavu. Podobně je to u rodičů malých dětí, kde hraje velkou roli přerušovaný spánek a celkově vyšší každodenní zátěž. U lidí s velmi náročnou prací se zase může kumulovat dlouhodobý stres a nedostatek regenerace,“ říká fyziolog a dodává, že v některých případech mohou hrát roli také hormonální změny, například během různých fází menstruačního cyklu nebo při hormonálních změnách obecně.
Kdy už nejde jen o běžnou únavu?
Krátkodobý pocit vyčerpání je podle něj poměrně běžný. „Pozornější bychom měli být ve chvíli, kdy únava trvá dlouhodobě, nelepší se ani po odpočinku a začíná zasahovat do běžného fungování. Varovným signálem může být například výrazná a přetrvávající vyčerpanost, problémy se spánkem, dlouhodobě zhoršená koncentrace, změny nálady nebo třeba nevysvětlitelné změny hmotnosti,“ varuje odborník.
Lidé často hledají rychlá řešení v podobě doplňků stravy nebo různých nakopávačů energie. Z pohledu fyziologie ale podle Šlachty většinou rozhodují mnohem základnější faktory. „Organismus funguje jako systém, kde se spánek, světlo, pohyb i stres navzájem ovlivňují,“ říká. Z dat, která má jeho tým k dispozici, vyplývá, že největší roli hraje regenerace – tedy především spánek. Pokud je dostatečný a pravidelný, tělo zvládá stres mnohem lépe a únava se kumuluje výrazně pomaleji. Důležitý je také pohyb a pobyt venku. „Z dat našich uživatelů navíc víme, že drobné změny v denním režimu – třeba více času venku nebo pravidelný pohyb – se často promítají do lepší regenerace už během několika týdnů,“ dodává Radim Šlachta.
Doporučujeme
reklama
Jak dlouho může „jarní únava“ trvat
„Pokud se bavíme o takzvané ‚jarní únavě‘, většinou jde o poměrně krátké období,“ říká fyziolog. Důvod k větší pozornosti ale vzniká tehdy, když únava trvá příliš dlouho. „Pokud ale únava trvá déle než několik týdnů, je dobré zbystřit,“ varuje na závěr Radim Šlachta, fyziolog a spoluzakladatel společnosti Elonga. V takovém případě je podle něj rozumné obrátit se na lékaře a pokusit se zjistit skutečnou příčinu potíží.
Zdroj: Rozhovor s Fyziologem Radimem Šlachtou (Elonga)
