Kdo někdy sváděl boj s redukcí váhy, moc dobře ví, že dva hlavní pilíře úspěchu jsou pohyb a správná strava. Právě v oblasti jídla však často tápeme, narážíme na překážky a nedokážeme najít ten správný balanc, který by byl dlouhodobě udržitelný. Jak tedy z tohoto bludného kruhu vystoupit a objevit cestu, která bude fungovat natrvalo?
Jednou z charakteristik většiny z nás je touha mít všechno hned. Jakmile nám v hlavě uzraje myšlenka na hubnutí, automaticky hledáme tu nejrychlejší a nejefektivnější cestu k dosažení vysněného cíle. Často se přitom vrháme do extrémníchsportovních výkonů, jak se říká „z nuly na sto“, které však nejsou vždy udržitelné. Stejný přístup pak míváme i ke stravování – podlehneme nejrůznějším dietám, striktním pravidlům a nesmyslným metodám půstu, které díky skvělému marketingu považujeme za ideální řešení. To však zdaleka není pravda.
Ano, na začátku možná nějaké to kilo zhubnete, ale z dlouhodobého hlediska je tento přístup naprosto neudržitelný. Tímto začarovaným kruhem jsme si prošly snad všechny. Proto vám nyní chci představit svůj způsob, jak jsem došla k dlouhodobě udržitelným stravovacím návykům, nastolila balanc a – co je nejdůležitější – začala naslouchat svému tělu.
Zjistěte, co svému tělu opravdu dáváte
Jako dítě jsem nikdy nebyla štíhlá, což mi do určitého věku vůbec nevadilo. Jakmile jsem ale dospěla do puberty a začala si více uvědomovat své tělesné proporce, přišel první impuls něco se svou postavou udělat. Když jsem se začala zajímat o různé stravovací návyky, diety a způsoby, jak zhubnout, přirozeně se ke mně dostaly i informace o tom, jaký podíl sacharidů, bílkovin a tuků bych měla denně přijmout.
Tehdy jsem na to šla úplně špatně – držela jsem striktní diety, jedla co nejméně kalorická jídla, upírala sisladké a další pochutiny, které mi dnes přinášejí radost. Výsledkem byl nedostatek energie, frustrace a nakonec i zpětné nabrání shozených kil, často ještě s jojo efektem, jakmile jsem začala jíst normálně. Ani nespočítám, kolikrát se tento koloběh opakoval.
Co mi ale tato zkušenost dala, bylo povědomí o tom, z čeho se jednotlivá jídla skládají a jaké obsahují živiny – i když jsem se o to aktivně nikdy nezajímala. Ačkoliv bych raději na tyto poznatky přišla jiným způsobem, dnes své poznatky z této trnité cesty přeci jen zúročuji.
Trvalo mi dlouho, než jsem pochopila, že striktní omezení adietářské pokusy nejsou tou správnou cestou. Díky povědomí o poměru bílkovin, sacharidů, tuků a dalších živin v jídle jsem si postupně dokázala vytvořit svůj vlastní stravovací režim. Řídím se pravidlem 80:20 – 80 % mé stravy tvoří nutričně vyvážená jídla, která lze označit jako zdravá, a zbývajících 20 % představuje prostor pro jídla, která sice nutričně vyvážená nejsou, ale do mého života zkrátka patří.
Ráda si zajdu do restaurace na burger s hranolkami, dám si čokoládu nebo zmrzlinu. I když se takto nestravuji každý den, nic si nezakazuji, netlačím na sebe a hlavně nemám výčitky. Jedno jídlo, které neodpovídá zdravému stravování, totiž neznamená, že celá vaše dosavadní práce přišla vniveč. Klíčové je najít svůj vnitřní balanc a především se vyhnout pocitům viny.
Zřejmě nejdůležitějším milníkem, ke kterému jsem se na své cestě za dlouhodobě udržitelnou stravou musela propracovat, bylo naučit se poslouchat své tělo. Každý den je zkrátka jiný. U ženských těl navíc hrají velkou rolimenstruační cyklusa hormony, které nás ovlivňují v mnoha směrech. Během PMS si dám cokoliv, na co mám chuť. Zjistila jsem totiž, že když tělu nedodám to, co zrovna potřebuje, neuspokojí se, a nakonec toho sním ještě víc – přičemž původní chuť stejně zůstane neukojena. Proto se snažím respektovat a naslouchat potřebám svého těla. Často totiž kvůli různým přesvědčením své tělo ignorujeme, což je špatně.
A rada, kterou vám dám na závěr? Zkuste najít balanc a do všeho se pouštějte s mírou. Nemějte na sebe přehnané nároky, naslouchejte svému tělu a zjistěte, co vám vyhovuje a co naopak ne. A hlavně – dopřejte si dostatek trpělivosti a času.
