Většina žen, které se snaží zhubnout, zaměřuje pozornost na jednu věc – co jí. Sledují obsah svého talíře, vše zapisují do kalorických tabulek, řeší, zda jí dostatek vlákniny a bílkovin, nebo zda včerejší večeře nebyla příliš pozdě. Často jim ale uniká to, co obsah talíře určuje – jejich vztah k jídlu. Jaký má vliv na schopnost zhubnout, jak nás ovlivňuje a jak souvisí s výchovou? To nám prozradila koučka holistického zdraví Kristiána Černá.
„Ženy často trpí pocitem selhání a přicházejí za mnou s tím, že se vždy pár týdnů snaží jíst zdravě a pak sklouznou zase zpět. Jindy se přejídají, zajídají emoce nebo jedí tajně. To všechno je častá příčina toho, proč nejsou schopné zhubnout zdravě a trvale. Mylně se topí ve vině za nedostatek silné vůle, přitom příčina je jejich nezdravý vztah k jídlu,“ vysvětluje na úvod Kristiána Černá.
Tento vztah zahrnuje všechny myšlenky, emoce a postoje k jídlu. Může být zdravý (např. vnímání jídla jako zdroje energie a výživy), nebo nezdravý (např. emoční jedení nebo restrikce). Tento vztah formuje vzorce chování okolo jídla, tedy to, zda jíte přirozeně zdravě, nebo se nezdravě přejídáte. Zda jste posedlá zdravým jídlem nebo patříte k věčným dietářkám. Tyto vzorce chování jsou zakořeněné v podvědomí, kde se ukládají, a v dospělosti pak automaticky řídí vaše chování, přestože si toho nemusíte být vědoma.
Vztah k jídlu se dědí
Vztah k jídlu není výsledkem diet, které ženy drží v dospělosti. Tvoří se již v dětství. Je ovlivněn mnoha faktory, včetně rodinných zvyklostí, kulturních vlivů a osobních zkušeností. Proto s jistou nadsázkou můžeme říct, že vztah k jídlu se dědí. Vzorce chování, nejenom okolo jídla, všichni často přebírají z jedné generace na druhou. Tvoří se na základě toho, co jste viděla, slyšela, ale také prožívala jako malá. „Měla jsem nespočet klientek, které slýchávaly, že dokud nedojí, co mají na talíři, nesmí vstát od stolu. To u nich v pozdějším věku spouštělo tendenci se přejídat místo toho, aby uměly přirozeně vnímat, kdy mají dost a jsou syté. Stejně tak, když vidí své rodiče, že se kvůli jídlu neustále stresují, mají později s jídlem spojené podobné emoce,“ vysvětluje Černá.
Dalším příkladem jsou podle Černé ženy, které byly jídlem odměňovány, a to se tak pro ně stalo prostředkem emočního uspokojení. „Na těchto reálných příkladech mých klientek je vidět, jak vztah k jídlu určuje, kolik toho sníme, jak často a kvalitně jíme a také, jak se ohledně jídla cítíme. Nedávno jsem se zeptala klientky, čemu z toho, co v dětství slýchávala, uvěřila. Odpověděla mi, že tomu, že je nenasyta, protože to slýchala celé své dětství,“ pokračuje koučka.
Nezdravý vztah k jídlu je obrazem vztahu k sobě samé
Zkušenosti z raného dětství vytvářejí v našem podvědomí neviditelné dráhy, po kterých nevědomky jezdíme celý život. Podvědomí řídí každý den až 90 % rozhodnutí, včetně toho, co si dáte k obědu, nebo zda ho radši úplně nevynecháte. „Další z mých klientek měla problém s tím, že celý den nejedla a večer si opravdu dopřála. Přišly jsme na to, že si z dětství odnesla vzorec, že na ní nezáleží, protože se jí ve dvou letech narodil bratr. S pocitem, že není důležitá, protože miminko vyžadovalo větší péči a pozornost rodičů, upřednostňovala potřeby druhých a své odsouvala, dokud to šlo. Zde je krásně vidět, že nezdravý vztah k jídlu je často zrcadlem nezdravého vztahu k sobě samé. Když pak s těmito ženami spolupracuji, vidím i to, jak rostou jako osobnosti,“ říká Černá.
I vnímání jídla jako odměny může napáchat mnoho škod. Podle koučky Černé řeší mnoho žen klasickou situaci, kdy přijdou večer domů vyčerpané po náročném dni a na lince v kuchyni leží kobliha nebo jiná nezdravá laskomina. Během chvilky ji spořádají a následně si tento čin vyčítají. Za rozhodnutím, že si koblihu dají, je pocit, že si ho po náročném dni zaslouží. Přesně to je ukázkou tzv. trojúhelníku kognitivně-behaviorální teorie. Když je nám v dětství jídlo prezentováno jako odměna, zůstane nám tento pocit i v dospělosti.
Problém fenoménu mandlových matek
Samotný pojem mandlová matka má původ v americké reality show, kde si tehdy sedmnáctiletá modelka Gigi Hadid stěžovala své matce Yolandě, že se cítí slabá, protože měla jen půlku mandle. Yolanda jí na to řekne, aby si vzala pár dalších mandlí a dobře je rozkousala. Tento pojem tedy označuje matky, které striktně následují zdravou a dietní stravu a totéž nutí dělat i své děti. Typicky jsou to ženy trpící tzv. fatfobií (strachem z tloušťky) a kompulzivním držením diet a cvičením. Často jdou do extrémů a jsou posedlé zdravou stravou, nadměrným cvičením a přehnaně se starají o svůj fyzický vzhled. Chronické držení diet, úzkost spojená se vzhledem nebo strach z jídla tak mohou být převzaté vzorce chování s hlubokými kořeny.
Mandlové matky určují svou hodnotu podle tělesné váhy. Mají zafixované, že když jsou štíhlé, mají ve společnosti svou hodnotu a naopak. Stejný vzorec pak vštěpují i svým dcerám ve snaze, aby jejich dítě v životě uspělo a bylo spokojené. Přenášejí na ně své strachy a učí je, že pokud nebudou vypadat určitým způsobem, nebudou v životě šťastné. Vzhled je někdy mandlovými matkami vnímán jako recenze na jejich rodičovství. To opět vytváří vnitřní tlak na to, být dokonalá a mít dokonalé děti. Když tyto dcery vyrostou, vede to u nich k honbě za dokonalými křivkami, k věčným dietám a pocitu, že pokud nebudou štíhlé a dokonalé, budou k ničemu. Z toho se stane mezigenerační kolotoč, který se těžko zastavuje.
Foto: Se souhlsem Kristiány Černé
Doporučujeme
reklama
Odpovídala Kristiána Černá
Kristiána Černá je expertkou na téma emoční nadváhy a vztahu k jídlu. Je certifikovaná RTT hypnotoreapeutka a koučka holistického zdraví. Ve své praxi pomáhá ženám uzdravit svůj vztah k jídlu a díky tomu zhubnout bez nenávisti vůči sobě a svému tělu. Je také zakladatelkou projektu Mindlife, který propojuje jednotlivé odborníky ženského zdraví a hubnutí a je současně i moderátorkou podcastu Zdraví na dosah mysli.
