Asi všichni se shodneme třeba na tom, že do vztahů s blízkými nepatří násilí. Podobně devastujícím způsobem můžou ale někdy působit a zraňovat i slova. Jsou zkrátka věty, které do (dobrých) vztahů nepatří. Které mezi ně můžeme zařadit? To se dozvíte v článku z časopisu Marianne.
Všichni to známe: ten pocit, kdy řekneme něco, co jsme vlastně nechtěli. Nebo naopak chtěli, ale teď nás to mrzí… Málokdy si uvědomujeme, že naše slova můžou druhého opravdu zabolet. A někdy takové věty slýcháme i od svých blízkých. Co říkat místo nich a na co si dát pozor od druhých?
Věty, které začínají takhle, nejsou fér už z podstaty, protože jsou to absolutní soudy. Zjednodušují složité situace, vykreslují jejich černobílý obraz a u druhého nejspíš vyvolají potřebu se bránit a zablokovat diskuzi.
Co říct místo toho: Zkuste třeba: „Když neuděláš, co jsi slíbil, hrozně mě to naštve.“ „Mrzí mě, když na mě křičíš.“ „Ráda bych, kdybys to příště udělal jinak.“
Tato věta má obrovskou emocionální váhu. Jak se asi cítí člověk, kterému jste právě řekli, že vás zklamal? Pravděpodobně mu bude připadat, že se dopustil nevratného a hlubokého selhání. Možná ve skutečnosti nemáte v plánu druhého tak hluboce zranit a pouze chcete vyjádřit své pocity, ale důsledkem této věty je, že dotyčný či dotyčná se před vámi spíše uzavře.
Co říct místo toho? „Když jsi nepřišel, fakt mě to mrzelo a byla jsem smutná.“
Někteří lidé mají dojem, že druhému pomůžou, když mu řeknou hezky od plic, co udělal špatně nebo co si o něm někdo jiný myslí: „Někdo ti to už musel říct…“ Ani tahle věta ale není v pořádku. Cítíte tu skrytou aroganci? Je to vlastně rádoby omluva za nevyžádanou kritiku. Nese poselství, že ten, kdo ji vyslovuje, má pravdu – a zároveň „odvahu“ o ní referovat druhému. Jde o velmi necitlivý výrok, který může druhého velmi ponížit.
Co říct místo toho: „Ráda bych s tebou probrala něco, co mě trápí a o čem často přemýšlím. Můžeme si o tom promluvit?“
I když je tento požadavek dobře míněný, na rozčileného člověka působí jako rozbuška. Místo aby se uklidnil, naštve se ještě víc. Říkáte mu totiž, že přehání a jeho pocity jsou neopodstatněné. Co říct místo toho? „Chápu, že máš vztek. Co můžu udělat, abychom to vyřešili? Špatně zvládám, když tě vidím tak rozčileného.“
Podobně jako „uklidni se“ působí i věta „vždyť to nic není“. Někdy k ní ještě dodáváme: „Jiní jsou na tom hůř.“ Bagatelizací starostí druhých lidí můžeme způsobit, že se budou cítit nevyslyšení a osamocení. Místo toho jejich obavy či smutek uznejme a nabídněme pochopení. Třeba takhle: „Rozumím, že to pro tebe teď není jednoduché. Jsem tady, kdykoli budeš potřebovat. Co by ti teď nejvíc pomohlo?“
A máme tu třetího kandidáta z tohoto soudku, a tím je: „Vždyť to nemůže být tak těžké!“ Tato věta shazuje námahu a úsilí, které člověk, kterému ji sdělujete, určitě vynakládá. Nepřímo tak říkáte, že pocity druhé osoby nejsou oprávněné nebo adekvátní situaci a jeho snaha nemá smysl. To může vést k pocitu nepochopení a zahanbení vašeho protějšku.
Co říct místo toho: „Vím, že to pro tebe není lehké, ale věřím, že to zvládneš.“
Říct někomu, že vás nezajímá to, co s vámi právě sdílí, je zraňující. Odmítáte tím emoce druhého člověka a uzavíráte šanci na otevřený dialog. Co říct místo toho: „Teď mám sama hodně starostí. Můžeme se o tom pobavit později?“
Často se také stává, že nám někdo řekne: „Vím, co si myslíš.“ V takové situaci můžete vzít skoro jed na to, že to mluvčí neví. Jen si myslí, že to ví. A i kdyby vás skutečně tak dobře znal a věděl, tahle věta zavírá dveře k otevřené komunikaci a vzájemnému naslouchání.
Co říct místo toho: „Zajímalo by mě, jak to vidíš ty.“
Kromě toho, že tahle věta generalizuje a je útočná, je nespravedlivá a přehnaná, také znehodnocuje osobnost druhého a naznačuje, že neustále selhává. Navíc ne každý má stejnou představu o zábavě jako vy.
Co říct místo toho: „Měla jsem o dnešním večeru trochu jinou představu, ale třeba si to příště užijeme líp.“
Jazyk, který překrucuje realitu s cílem přimět partnera, aby o sobě začal pochybovat, se označuje jako gaslighting a podkopává vnímání reality. Vykresluje myšlenky a pocity druhého člověka jako iracionální nebo nesmyslné, vyvolává dojem, že není schopen myslet a jednat „normálně“.
Co říct místo toho: „Myslím si, že někdy reaguješ přehnaně.“ „Moc nerozumím tomu, co říkáš. Můžeš mi to vysvětlit?“
Jinou variantou věty „jsi blázen“ je „měla by ses léčit“. Na podobné útoky na duševní stav druhého člověka si dávejme pozor. Dobře míněná snaha o pomoc opravdu vypadá jinak. Takhle druhému naznačujete, že s ním je něco v nepořádku, že své problémy nezvládá. Zároveň nepřipouštíte vlastní podíl viny na situaci.
Co říct místo toho: „Všimla jsem si, že procházíš těžkým obdobím. Můžu ti nějak pomoci?“ „Napadlo mě, jestli nechceš zvážit možnost promluvit si o tom s nějakým odborníkem.“
Tady by vám měla zasvítit kontrolka „Manipulace“. Někdo se snaží zasít vám do duše nejistotu a dojem, že jste příliš vztahovační. Navíc taková vyjádření znemožňují dialog a vytvářejí pocit viny.
Co říct místo toho: „Mám teď pocit, že neposloucháš, co říkám. Pojďme si o tom promluvit později.“
Tato věta zní jako kompliment, ale ve skutečnosti může mít velmi negativní podtext. I ona je skrytou manipulací, kdy se dotyčný snaží získat váš soucit a ujištění, ve skutečnosti ale přehazuje svou odpovědnost na vás. A to není fér.
Co říct místo toho: „Oceňuji, jak zvládáš náročné situace. Hodně se od tebe učím.“
Dalším stupněm téhož toxického přístupu je „nezasloužím si tě“. Pokud tohle někdo říká, tak nohy na ramena. Tato věta vytváří nerovnováhu ve vztahu a podkopává hodnotu toho, kdo ji vysloví. Kromě toho je zákeřná: na první pohled vypadá jako sebepodceňování, ale velmi často může jít o způsob, jak u druhého člověka vyvolat pocit viny.
Co říct místo toho: „Občas si připadám nedostatečně, ale pracuji na tom.“
Touto větou chce mluvčí nejspíš vyjádřit starost o druhého. Ten ji však může vnímat jako nevyžádanou kritiku. K čemu taková věta vlastně je? Nikdo z nás přece nechce slyšet, že vypadá unaveně. Zvláště v případě, kdy má naopak pocit, že mu to sluší, a cítí se svěže a odpočatě.
Co říct místo toho: Asi nic. Zvykejme si na to, že nemusíme komentovat úplně všechno… Teplý čaj nebo kakao do postele ale nemůžou nic zkazit.
Článek vyšel v časopisu Marianne, redakčně upraveno
Článek vyšel pod původním titulkem Když slova zraňují v časopisu Marianne 12/2024. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.
autorský text
