Z jachtařky vinařkou: Víno vyžaduje práci a trpělivost, říká Lenka Vydra Šmídová

Náhoda zavála jachtařku Lenku Vydra Šmídovou do pražské Troji, kde jí učaroval bývalý zámeček Jabloňka. Spolu s mužem z něj vybudovala oceňované vinařství. Přečtěte si v rozhovoru pro časopis Marianne o její pozoruhodné životní cestě.
Většina čtenářek si vás vybaví jako jedinou českou držitelku olympijské medaile v jachtingu. Jak se stalo, že jste závodění vyměnila za vinařství Jabloňka v Praze Troji?
Nebyl to přímý přesun z jachty do vinařství. Z profesionálního sportu jsem naskočila spíše do partnerského vztahu a mateřství. Proto jsme s manželem hledali krásné místo k bydlení a někdy kolem roku 2007 jsme objevili na prodej zámeček Jabloňka. Po několikaletém obývání squattery a bezdomovci byl však ve zuboženém stavu. Pozemek byl zarostlý, ale výhled napovídal, že to jednou bude jedinečné místo nejen k bydlení.
To zřejmě vyžadovalo hodně fantazie i odvahy…
Rekonstrukce Jabloňky byla těžká i finančně náročná, navíc pod dohledem památkářů. Nakonec jsme se ale na jaře roku 2011 do zrekonstruovaného zámečku přestěhovali a začali s čištěním zahrady. Stejně jako dům bylo zanedbané i jeho okolí. Na západ od zámečku jsme při likvidaci náletových dřevin narazili na kamenné terasy, které v minulosti sloužily jako vinice. To byl impuls zkusit je znovu zpevnit a osázet vinnou révou. A tak jsme v letech 2013 a 2014 začali sázet první sazenice. Z panenské úrody jsme vyprodukovali velmi slušné víno, což nám dodalo chuť pustit se do další práce.
Tušili jste už tehdy, že chcete být skutečným vinařstvím?
Prvních tři sta hlav vinné révy jsme vysázeli spíš na okrasu. Byla to taková zkouška. Tři roky, než sazenice zakořenily, jsem je zalévala ručně a vstávala v pět ráno. Dnes máme na vinici sedm a půl tisíc hlav a vodu jim dodává kapénková závlaha.
Platí podle vás dávné tvrzení, že ve víně je pravda?
Určitě. Při pití vína se často ztrácejí zábrany a říká se i nepříjemná pravda… Pravda také je, že k vypěstování kvalitního vína potřebujete hodně práce, umu, lásky a trpělivosti. Při každoroční sklizni vína zveme na pomoc přátele a pravdou je, že chodí pomáhat jen ti nejopravdovější…
Bílé, nebo červené?
Za mě osobně určitě bílé víno. Z našich tří odrůd mají dvě v názvu „červené“, ale produkujeme jen bílé, myslím, že pro náš terroir je to ideální skladba.
Jdou vůbec sport a víno dohromady?
Jistě, celá naše rodina celoročně sportuje. Mezi vinicí máme tenisový kurt, ve skladu/garáži ping-pong, dcery jezdí na koních, bohudíky ne po našich vinicích, hrají tenis a volejbal, syn hraje hokej a všichni společně v zimě lyžujeme… Sport jde stranou, jen když vinařství potřebuje všechny ruce v době vyvazování nebo při již zmiňovaném sběru hroznů.
Kde vidíte své vinařství za deset let?
Ambice máme vysoké. S manželem se oba snažíme dělat všechny životní činnosti, jak nejlépe dovedeme, a tak se i naše víno vylepšuje tím, jak kořeny révy prorůstají do hloubi Černé skály a jak se stále více učíme o vinařství i o symbióze s přírodou. Je to pro nás velká výzva, ale zároveň velká radost. Věřím, že se „rýňák z Jabloňky“ stane ikonou pražského vinařství, že se bude nabízet v mnoha restauracích, i těch s výhledem na Černý kopec v pražské Troji, a že someliéři budou vyprávět náš příběh a ukazovat na zámeček Jabloňka, kolem něhož se vinařství rozprostírá.
Být vinařkou je do určité míry řehole. Dokážete jako bývalá vrcholová sportovkyně odpočívat? Jak vypadá vaše neděle s rodinou?
I když jsem se sportem profesionálně skončila před patnácti lety, stále mě nabíjí a mám díky němu chuť do tvůrčí práce. A naše obvyklá neděle? Ráno vyrážím s dcerami na koně, kde si užívám dlouhé procházky lesem s naším pejskem, což mě neuvěřitelně nabíjí energií. Doma si dáme lehký oběd, třeba polévku s chlebem, a odpoledne s dětmi a rodinou mé kamarádky vyrážíme na výlety. Máme rádi například přívoz z Troji přes Vltavu do Šárky. Po návratu nás čekají školní povinnosti a pak honem do postele.
Článek vyšel v časopisu Marianne, redakčně upraveno
Článek vyšel pod původním titulkem Víno vyžaduje práci a trpělivost v časopisu Marianne číslo 11/2024. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.
Marianne Talk s ženou, která vydělává na OnlyFans
Nejčtenější články
Omlazující triky Heleny Vondráčkové na prahu 80: Její vizážista prozrazuje krém, na který nedá dopustit, i jednu tajnou zbraň
Kvíz: Jak dobře znáte Českou republiku? Ověřte si, zda byste se svými vědomostmi obstáli ve školních lavicích
Letní kalhoty do horkých dnů, které vykouzlí krásnou postavu. Vybíráme speciální kousky pro ženy s kily navíc
Doporučujeme

Adéla Gondíková exkluzivně pro Marianne: O stěhování z domova, dceři, Jirkovi i tančení do půlnoci

Vojtěch Kotek exkluzivně pro Marianne: Syna zatajovat nemůžeme, na tom jsme se s manželkou shodli

Čestmír Strakatý o rodičovství: Můj přístup k výchově může být pro někoho nepřijatelný

Strach a vina se můžou zhmotnit v těle prakticky kdekoli, bolest se dá zvládnout bez léků, říká fyzioterapeut

Moderátorka Českého lva Bianca Cristovao: Američanům z legrace říkám, že Česko je krásná, rasistická země

Na to, co se děje kolem filmu Sbormistr, se nedalo připravit, shodují se matka s dcerou Denisa Václavová a Maya Kintera

Daniela Brzobohatá: Bála jsem se, že nenajdu spřízněnou duši a stane se ze mě zapšklá ženská. Pak jsem potkala Ondru

Jana Bernášková otevřeně: Milenecký vztah nemusí být podvraťáctví. Ženy jsou unáhlenější, vezmou děti a jdou za láskou

Britský velvyslanec Matt Field: Co ho v Česku překvapilo nejvíc, jak mu u nás chutná a co mu tady chybí

Zpěvačka Zea exkluzivně pro Marianne.cz: Proč musela přehodnotit vztah k módě a bez jakého krému se neobejde
Mohlo by se vám líbit

Luxusní balkon téměř zadarmo: Ze starých palet a PET lahví vytvoříte oázu, kterou vám budou sousedé závidět









